|
Manželské rekolekce 14. - 20.8. 2011
Přihláška ke stažení zde: Manželské rekolekce 2011 Prosíme posílejte podepsané přihlášky poštou na naši farní adresu. Platby: do 30.6. záloha 50% ceny pobytu (orientační ceník zde) doplatek v hotovosti na místě, případně na účet 3 dny před nástupem. Stornovací podmínky Přihláška je závazná, stornovací podmínky za ubytování se uplatňují takto: - zrušení rezervace do jednoho měsíce před plánovaným termínem bez poplatků. - 30-14 dnů před nástupem se účtuje 20 % z celkové ceny pobytu, zbytek zálohy se vrací - 13 - 0 dnů před nástupem je účtováno 50% z celkové ceny pobytu, tzn. celá záloha Více info na e-mailu [email protected] nebo osobně u pastoračního asistenta Martina Staňka. Více o Štěkni zde |
|
Osobnost a dílo Bonaventury Z. Boušeho OFM - debatní setkání
"Kostely bývají často přeplněny díly pochybné umělecké hodnoty a nesplňují nejprimitivnější požadavky kladené na shromaždiště dnešních lidí. Člověk, který do takového kostela vstoupí, vstupuje do prostředí, které nemá nic společného s jeho každodenním životem. Také bohoslužba, která se v nich koná, si přes vnější změny řeči a ritu zachovává svůj sakrální a navenek magický ráz. Nepatří do života těch, kdo se jí účastní, ale snaží se naopak své diváky vytrhnout z jejich každodennosti a přenést do cizího „posvátného“ světa. Je vlastně jakoby monofyzitická, neboť nepomáhá shromážděným, aby se setkali s živým člověkem Ježíšem Kristem, ale představuje Pána Ježíše jako jakési tajemné božstvo, skryté za oponou mystéria. [...] Dejte si pozor, abyste si nepletli romantickou pseudoestetickou zálibu v exotice s touhou po opravdové duchovní hodnotě." (B. Bouše 1971) Bonaventura Z. Bouše OFM (1918–2002) je klíčovou osobností moderních dějin české katolické církve, dnes již legendární postavou, která v době Pražského jara a následné normalizace okolo sebe soustředila okruh významných katolických intelektuálů a výrazných osobností. Mnohými je otec Bonaventura považován za vůbec nejhlubšího a nejpronikavějšího českého teologa a křesťanského myslitele druhé poloviny 20. století. V roce 1947 vstoupil do řádu Bratří menších – františkánů. Den po složení slavných slibů v roce 1950 byl zatčen a internován. V době Pražského jara působil krátce v Národní galerii a v Ústavu teorie a dějin umění Československé akademie věd. Krátce mohl sloužit jako duchovní v Praze u Panny Marie Sněžné a později v Záběhlicích. Bouše se významně podílel na překladu dnes užívaných liturgických textů. Po podpisu Charty 77 se stal nočním hlídačem. Po roce 1990 krátce vypomáhal v duchovní správě na periferii Ústí nad Labem. Boušeho texty, teologické a eklesiologické názory jsou shrnuty především v těchto dvou knihách: Epilegomena (2000) a Malá katolická liturgika (2004). |
|
Rekonstrukce chrámových varhan
Pro další výzvu byl projekt přepracován, navíc došlo k dohodě o partnerství s norskými odborníky, organologem Stein Johannes Kolnesem a historikem umění Oddbjørnem Sørmoenem, zastupujícím organizaci norské památkové péče - Direktorát pro kulturní dědictví Norska. Tentokrát byl projekt přijat k financování, navíc jako třetí nejkvalitnější z dané výzvy. Podmínkou financování z Finančních mechanizmů byl 15% podíl státní podpory. Tu nakonec přislíbilo Ministerstvo kultury ČR. Pro provedení restaurování bylo třeba vybrat firmu, která má zkušenosti s restaurováním nástrojů daného období a provenience. Kritéria byla vzhledem k významu nástroje velmi přísná. Bylo požadováno povolení Ministerstva kultury k restaurování (tzv. licence, u zahraničních firem doložená vzděláním na restaurátorské škole), zkušenost s klínovými měchy jež se měly rekonstruovat, i zkušenost s prvky německého (saského) varhanářství. Vzhledem ke krátkému termínu dokončení, danému podmínkami Finančních mechanizmů EHP/Norsko, bylo požadováno i prokázání dostatečné kapacity restaurátorské dílny (vyjádřené obratem v mil. Kč za poslední roky). Z tohoto výběrového řízení vzešla vítězně firma Hermann Eule Orgelbau , Bautzen. Jako subdodavatele si přizvala k zakázce zkušenou a renomovanou českou varhanářskou firmu Kánský a Brachtl, pro restaurování skříně ak. mal. Petera Stirbera. Vzhledem ke zmíněné účasti norských odborníků, kteří se podílejí na konzultacích a kontrolních dnech v důležitých fázích restaurování, stal se tento projekt prvním v historii českého varhanního restaurátorství, kde došlo k mezinárodní spolupráci více firem a odborníků. Vzhledem k objemu proinvestované částky (více než 13 milionů korun) se zároveň jedná o jeden z největších takových projektů. Před zahájením prací i v jejich průběhu probíhal důkladný organologický a restaurátorský průzkum, zároveň byly badatelsky prozkoumány dostupné archivy, aby bylo možno co nejpřesněji stanovit způsob a filosofii restaurování. I přesto zůstává historie varhan obestřena nejasnostmi. Všechny dostupné informace jsou přehledně shrnuty ve Sborníku ke svěcení varhan v článku Roberta Huga a Jiřího Kocourka. Varhany ve formě, kterou známe dnes, byly postaveny kolem roku 1780, ale stavitel není znám. Použil množství materiálu ze starších varhan ze 17. století. V té době zde stály varhany dvoje, na konci 17. století bylo rozhodnuto o jejich spojení do jednoho nástroje. Po zrušení jezuitského řádu roku 1773 byl do Klementina přesunut Arcibiskupský seminář, což se zdá být impulzem pro postavení současné podoby nástroje. V dalších letech byl nástroj ještě několikrát opravován, jeho podstata byla ale zachována do dnešní doby. Restaurování probíhalo pod bedlivým dohledem varhanní komise, ve které byli zastoupeni experti a odpovědní zástupci Arcibiskupství pražského, Akademické farnosti, Národního památkového ústavu i zmínění norští partneři. První fází byla demontáž varhan na podzim 2009, od ledna 2010 proběhly kontrolní dny v dílnách restaurátorů v Bautzen i v Krnově. V červenci 2010 se přikročilo k intonačním zkouškám v kostele, při kterých bylo nutno rozhodnout o konečné podobě ladění a tlaku vzduchu. Od října pak byla zahájena opětná montáž a následná intonace varhan, aby se vše dokončilo k termínu 19.2. 2011. Práce byly provedeny s mimořádnou důkladností, přinesly několik výjimečných rozhodnutí. Především byl potvrzen návrat k původnímu baroknímu ladění na 415 Hz (na rozdíl od běžného 440 Hz), které umožní provozovat hudbu s barokními nástroji, která zde celá léta zněla. Byla provedena rekonstrukce měchové soustavy, navíc doplněná elektronickým systémem, který i při použití ventilátoru řídí funkci měchů tak, aby se přiblížila ručnímu šlapání. Bylo obnoveno několik původních unikátních rejstříků. Na varhanní skříni byl po sejmutí novodobého fládrového nátěru obnoven jeden z nejstarších dochovaných fládrů, jehož původ je možná společný se stavbou varhan v roce 1780. Byly obnoveny ozdobné kovové řezby, zaniklé při jedné z oprav ve 20.století. Úspěšně dokončené a převzaté práce byly slavnostně završeny svěcením při nedělní mši svaté dne 20. února 2011, které předsedal Mons. Dominik Duka, arcibiskup pražský a primas český. Slavnosti se účastnil i norský velvyslanec Jens Eikaas, který na závěr přednesl projev. Při svěcení se poprvé v celé kráse rozezvučely obnovené varhany. Druhý den se v sakristii kostela konala odborná konference o restaurování varhan se souvisejícími příspěvky o barokní hudbě v Čechách i v Klementinu v 18.století. Celé dílo završil slavnostní koncert, při které zazněly skladby starých mistrů 17. a 18. století v podání varhaníka Roberta Huga i dalších jeho kolegů, za účasti souboru barokní hudby Capella Regia, jehož je R. Hugo uměleckým vedoucím. Na závěr zbývá vyslovit poděkování všem, kteří měli jakoukoliv účast se na tomto náročném a komplexním díle, a kteří se zasloužili o jeho zdárné dokončení. Ať tyto varhany dlouhá léta znějí ke chvále Boží, a krása hudby až zasahuje srdce všech, kdo do kostela Nejsvětějšího Salvátora přicházejí. ******************************* Na ochozech kostela je možnost až do Velikonoc shlédnout výstavu fotografií Martina Staňka, které dokumentují průběh rekonstrukce. ****************************** starší zprávy z kůru: V pondělí 22.11. se uskutečnil velký kontrolní den za účasti našich norských partnerů - organologa Steina Kolnese, historika umění pana Oddbjørna Sørmoena a zástupce norského Direktorátu pro kulturní dědictví pana Ulfa Holmene. Všichni zúčastnění vyjádřili velikou spokojenost s profesionálním průběhem restaurování. Čeští partneři jim i na další dva dny připravili zajímavý a bohatý program. V tuto chvíli je z velké části rekonstruována původní barevnost varhanních skříní a hracího stolu, byly instalovány tři nové měchy (namísto stávajícího jednoho), osazen je již i nový motor, hrací stůl je již osazen na své místo. Osazují se opravené vzdušnice, táhla… zkrátka vše spěje k vrcholu, kterým bude návrat opravených píšťal (v počtu 1226 ks) na svá místa. V neděli 19.prosince při mši sv. již dokonce zazněly tóny z rekonstruovaného pozitivu. Restaurování a celková oprava bude stát víc než 13 milionů korun, 85% základních nákladů kryje Finanční mechanizmus EHP/Norsko, 15 %Ministerstvo kultury České republiky. Vlastníkem kostela je Arcibiskupství pražské, které svěřilo do užívání kostel Římskokatolické akademické farnosti Praha. Ta zajišťuje veškeré nákladynad rámec grantu,přesahující částku 1,5 mil. Kč. nejnovější fotografie z ledna 2011 fotografie z kontrolního dne s norskými partnery další fotografie z rekonstrukce varhan fotografie z demontáže varhan zde Práce na rekonstrukci varhan s 24 rejstříky začaly v březnu roku 2009. Ve 20. století prošly varhany opravami, z nichž některé jim rozhodně neprospěly. Překližkové řezby místo původních kovových, nahrazení některých píšťal píšťalami z různých jiných sešrotovaných varhan, „leštění“ drátěným kartáčem nebo „šmirglpapírem“ a především špatný technický stav byly hlavní příčinou neutěšeného zvuku a důvodem k rekonstrukci. V současné době byly zahájeny intonační zkoušky, které slouží ke stanovení konečného ladění varhan. To bude probíhat v samotném závěru restaurování. Rekonstrukce bude stát více než 14 milionů korun a je financována z Norských fondů a z rozpočtu Ministerstva kultury České republiky. Vlastníkem varhan je Arcibiskupství pražské, které je svěřilo do užívání naší Akademické farnosti. Ta se bude na celkových nákladech podílet předpokládanou částkou 1,5 - 2 mil. Kč. Historie varhan je obestřena nejasnostmi. Varhany byly postaveny kolem roku 1780, ale stavitel není znám. Použil množství staršího materiálu i ze 17. stol. Vše působí dojmem, že na mnoha místech byly práce ukončeny jen provizorně. O důvodech můžeme jen spekulovat. Možná chyběly peníze nebo zemřel stavitel. Lze uvažovat také o souvislosti s rozpuštěním jezuitského rádu roku 1773. Právě jezuité spravovali kostel, když papež Klement XVI. na nátlak evropských panovníků řád zrušil. Varhany u Nejsvětějšího Salvátora patří k největším barokním varhanám u nás. http://www.kansky-brachtl.cz/www/restaurovani/dispozice/salvator Nositel projektu: Arcibiskupství pražské Partneři projektu: Římskokatolická akademická farnost Praha Stein Johannes Kolnes, organolog, Norsko Direktorát pro kulturní dědictví, zastoupený Oddbjørnem Sørmoenem, Norsko Hlavní dodavatel restaurátorských prací: Herrmann Eule Orgelbau GmBh, Bautzen Subdodavatelé: Jaromír Kánský a Josef Brachtl Krnov, Peter Stirber, Měšice u Prahy ![]() OHLASY V MÉDIÍCH:
|
|
Setkání s Prof. Stanislavem Kolíbalem nad postní instalací v kostele Nejsv. Salvátora
Setkání moderuje Norbert Schmidt, vedoucí Centra teologie a umění při KTF UK. Stanislav Kolíbal (* 1925) patří již dlouho ke klíčovým osobnostem naší výtvarné kultury a je jedním z mála těch, jejichž tvorba je uznávána i na mezinárodní scéně. Jeho dílo je od počátku tvořeno komplementaritou kresby a sochy, plošného a trojrozměrného vyjadřování. V 90. letech působil také jako profesor na pražské Akademii výtvarných umění. Ačkoli je umělcem zastoupeným ve sbírkách předních českých (Národní galerie Praha, Moravská galerie Brno) i zahraničních galerií (Centre G. Pompidou, Tate Gallery, Albertina), sám se věnuje i knižní grafice, tvorbě instalací a publikování zásadních textů z oblasti moderního umění. Přehled jeho uměleckého díla a bohatého života podrobně zachycuje např. kniha Stanislav Kolíbal, kresby, sochy, komentáře. Arbor Vitae, Praha 2003. |
|
Koncert k dvacetiletí salvátorské scholy 10.4.
Kvalitní obsazení, profesionální nastudování a akusticky pozoruhodný prostor slibují pro předvelikonoční neděli hluboký estetický i duchovní zážitek. Zároveň s dvacetiletím Salvátorské scholy připomene slavnostní provedení oratoria též letošní 170. výročí narození jejího autora.
Pražský smíšený sbor patří od svého vzniku v r. 1945 mezi nejlepší české amatérské sbory. Svoje renomé obhájil pod vedením sbormistra Miroslava Košlera v letech 1951–2010 četnými laureátskými tituly v mezinárodních soutěžích a úspěšnými koncertními zájezdy do evropských zemí, Izraele, USA a Japonska. Sbor uvádí soudobou hudbu a objevuje i u nás méně známá díla. Miroslav Košler obdržel v loňském roce medaili Artis Bohemiae Amicis za umělecké a pedagogické zásluhy a při příležitosti nadcházejících 80. narozenin. V současné době je uměleckým vedoucím Pražského smíšeného sboru Jiří Petrdlík a druhým sbormistrem Jan Steyer. Jiří Petrdlík je jednou z předních nadějí nastupující české dirigentské generace. Od roku 2005 je šéfdirigentem Městského divadla v Brně a krátce nato se stal též stálým dirigentem divadla J. K. Tyla v Plzni. Spolupracuje s Národním divadlem v Praze, vystoupil s předními domácími symfonickými tělesy a např. i v Théatre du Capitole Toulouse, Teatro di Messina či Mazovieckem Teatru Muzycnem ve Varšavě. Slavnostní koncert se koná za laskavé podpory Akademické farnosti Praha a s přispěním Ministerstva kultury, Magistrátu hl. m. Prahy, Státní opery Praha a nadace Život umělce. Vstupenky pro farníky v omezeném počtu budou k dispozici za 220,- Kč v sakristii vždy po večerní nedělní mši sv. Mimo tato vyhrazená místa je koncert již vyprodán. Kontakt: Jan Steyer +420 606 775 168, [email protected] |
|
Dokončení restaurování a svěcení varhan v kostele Nejsvětějšího Salvátora
Vzhledem k tomu, že vlastník kostela a varhan (Arcibiskupství pražské) ani uživatel (Římskokatolická akademická farnost Praha) nedisponovala prostředky na tak rozsáhlé dílo, bylo rozhodnuto o vypracování grantového projektu do programu Finančních mechanizmů EHP/Norsko. Zpracováním projektu byla pověřena agentura Econet (dnes PNO Consultants), podklady připravovali zástupci arcibiskupství i farnosti. První podání do tzv. druhé výzvy nebylo úspěšné. Pro další výzvu byl projekt přepracován, navíc došlo k dohodě o partnerství s norskými odborníky, organologem Stein Johannes Kolnesem a historikem umění Oddbjørnem Sørmoenem, zastupujícím organizaci norské památkové péče - Direktorát pro kulturní dědictví Norska. Tentokrát byl projekt přijat k financování, navíc jako třetí nejkvalitnější z dané výzvy. Podmínkou financování z Finančních mechanizmů byl 15% podíl státní podpory. Tu nakonec přislíbilo Ministerstvo kultury ČR. Pro provedení restaurování bylo třeba vybrat firmu, která má zkušenosti s restaurováním nástrojů daného období a provenience. Kritéria byla vzhledem k významu nástroje velmi přísná. Bylo požadováno povolení Ministerstva kultury k restaurování (tzv. licence, u zahraničních firem doložená vzděláním na restaurátorské škole), zkušenost s klínovými měchy jež se měly rekonstruovat, i zkušenost s prvky německého (saského) varhanářství. Vzhledem ke krátkému termínu dokončení, danému podmínkami Finančních mechanizmů EHP/Norsko, bylo požadováno i prokázání dostatečné kapacity restaurátorské dílny (vyjádřené obratem v mil. Kč za poslední roky). Z tohoto výběrového řízení vzešla vítězně firma Hermann Eule Orgelbau , Bautzen. Jako subdodavatele si přizvala k zakázce zkušenou a renomovanou českou varhanářskou firmu Kánský a Brachtl, pro restaurování skříně ak. mal. Petera Stirbera. Vzhledem ke zmíněné účasti norských odborníků, kteří se podílejí na konzultacích a kontrolních dnech v důležitých fázích restaurování, stal se tento projekt prvním v historii českého varhanního restaurátorství, kde došlo k mezinárodní spolupráci více firem a odborníků. Vzhledem k objemu proinvestované částky (více než 13 milionů korun) se zároveň jedná o jeden z největších takových projektů. Před zahájením prací i v jejich průběhu probíhal důkladný organologický a restaurátorský průzkum, zároveň byly badatelsky prozkoumány dostupné archivy, aby bylo možno co nejpřesněji stanovit způsob a filosofii restaurování. I přesto zůstává historie varhan obestřena nejasnostmi. Všechny dostupné informace jsou přehledně shrnuty ve Sborníku ke svěcení varhan v článku Roberta Huga a Jiřího Kocourka. Varhany ve formě, kterou známe dnes, byly postaveny kolem roku 1780, ale stavitel není znám. Použil množství materiálu ze starších varhan ze 17. století. V té době zde stály varhany dvoje, na konci 17. století bylo rozhodnuto o jejich spojení do jednoho nástroje. Po zrušení jezuitského řádu roku 1773 byl do Klementina přesunut Arcibiskupský seminář, což se zdá být impulzem pro postavení současné podoby nástroje. V dalších letech byl nástroj ještě několikrát opravován, jeho podstata byla ale zachována do dnešní doby. Restaurování probíhalo pod bedlivým dohledem varhanní komise, ve které byli zastoupeni experti a odpovědní zástupci Arcibiskupství pražského, Akademické farnosti, Národního památkového ústavu i zmínění norští partneři. První fází byla demontáž varhan na podzim 2009, od ledna 2010 proběhly kontrolní dny v dílnách restaurátorů v Bautzen i v Krnově. V červenci 2010 se přikročilo k intonačním zkouškám v kostele, při kterých bylo nutno rozhodnout o konečné podobě ladění a tlaku vzduchu. Od října pak byla zahájena opětná montáž a následná intonace varhan, aby se vše dokončilo k termínu 19.2. 2011. Práce byly provedeny s mimořádnou důkladností, přinesly několik výjimečných rozhodnutí. Především byl potvrzen návrat k původnímu baroknímu ladění na 415 Hz (na rozdíl od běžného 440 Hz), které umožní provozovat hudbu s barokními nástroji, která zde celá léta zněla. Byla provedena rekonstrukce měchové soustavy, navíc doplněná elektronickým systémem, který i při použití ventilátoru řídí funkci měchů tak, aby se přiblížila ručnímu šlapání. Bylo obnoveno několik původních unikátních rejstříků. Na varhanní skříni byl po sejmutí novodobého fládrového nátěru obnoven jeden z nejstarších dochovaných fládrů, jehož původ je možná společný se stavbou varhan v roce 1780. Byly obnoveny ozdobné kovové řezby, zaniklé při jedné z oprav ve 20.století. Úspěšně dokončené a převzaté práce byly slavnostně završeny svěcením při nedělní mši svaté dne 20. února 2011, které předsedal Mons. Dominik Duka, arcibiskup pražský a primas český. Slavnosti se účastnil i norský velvyslanec Jens Eikaas, který na závěr přednesl projev. Při svěcení se poprvé v celé kráse rozezvučely obnovené varhany. Druhý den se v sakristii kostela konala odborná konference o restaurování varhan se souvisejícími příspěvky o barokní hudbě v Čechách i v Klementinu v 18.století. Celé dílo završil slavnostní koncert, při které zazněly skladby starých mistrů 17. a 18. století v podání varhaníka Roberta Huga i dalších jeho kolegů, za účasti souboru barokní hudby Capella Regia, jehož je R. Hugo uměleckým vedoucím. Na závěr zbývá vyslovit poděkování všem, kteří měli jakoukoliv účast se na tomto náročném a komplexním díle, a kteří se zasloužili o jeho zdárné dokončení. Ať tyto varhany dlouhá léta znějí ke chvále Boží, a krása hudby až zasahuje srdce všech, kdo do kostela Nejsvětějšího Salvátora přicházejí. |
|
Debata o křesťanském partnerství 4.4. 2011, 19:00 hod.
Srdečně zveme na další debatu o křesťanském partnerství, tentokrát zaměřenou na téma komunikace. Setkání je určeno zejména pro mladé lidi, kteří výhledově uvažují o životě v křesťanském manželství. Vedou Adéla a Petra Muchovi. Setkání proběhne v refektáři kláštera augustiniánů na Malé Straně, sraz v 19h před kostelem sv Tomáše (Josefská ulice). Prosíme alespoň o předběžné potvrzení účasti na [email protected], abychom věděli, kolik míst připravit. |
|
Stanislav Kolíbal - Postní obraz v kostele Nejsv. Salvátora 2011
x |
|
Poděkování sponzorům tomboly Salvátorského soirée
VI. Salvátorské soirée proběhlo v sobotu 26.2. v KC Zahrada a bylo krásné a roztančené. Kapely Atarés a Klec vytvořily skvělou atmosféru, moderátoři Robert Hugo a Paula Jirsová Fassati profesionálně a vtipně provedli celým večerem. Na tomto místě děkujeme všem, kdo přispěli svými dary do tomboly. Byli to: Hotel Four Seasons, Chefparade, o.s. Cesta 121, Oldřich Jirsa, Nakladatelství Lidové noviny, Katolický týdeník, Městská knihovna, Divadlo Nablízko, Česká biblická společnost, Čokoláda.cz, Karmelitánské nakladatelství, Knihkupectví u sv.Vojtěcha, Vladimír Brablec. Zážitkové dárky poskytli: Jan Regner, Jan Krajč, Pavel Dobrovolný, Tomáš Chudý, Lucie Markézová. Děkujeme a těšíme se na příští rok. |
|
XVI. Popelec umělců
Program se odehraje ve třech částech a bude zahrnovat poezii, hudbu, liturgii i výtvarné umění. V 17.45 se v sakristii kostela, kam bude vstup umožněn pouze zvaným, odehraje literárně hudební pořad s názvem „Kdyby do zahrady naší vešel Pán“. V podání Lucie Trmíkové zazní verše Bohuslava Reynka, texty sv. Jana od Kříže a proroka Izajáše. Doprovázet je bude autorská hudba Martina Dohnala v podání Libora Maška, Dáši Maškové a Joe Karafiáta . O obrazový a fotografický doprovod se postará Bohdan Holomíček. Pořad vznikl v režii Jana Nebeského. V 18.45 hodin naváže v kostele mše sv. s promluvou Mons. Tomáše Halíka a s udílením popelce. Hudebně mši sv. doprovodí žalmový sbor kostela Nejsvětějšího Salvátora a členové souboru Capella Regia Praha pod vedením Roberta Huga. Ve 20.15 zahájí vernisáž instalaci „postního obrazu“ předního českého výtvarníka Stanislava Kolíbala. Socha, vycházející z Kolíbalovy kresby z roku 1973, bude instalována v presbytáři kostela. Kurátorem instalace je Norbert Schmidt z Centra teologie a umění KTF UK v Praze. První dvě části večera lze sledovat v přímém přenosu České televize. „Popelec umělců" - setkání, které se poprvé uskutečnilo v r. 1996 ve studentském kostele Nejsvětějšího Salvátora a v divadle Na zábradlí, navazuje na západoevropskou tradici vzniklou před devadesáti lety v Paříži při bohoslužbách za umělce padlé během 1. světové války. Také u nás je Popelec umělců příležitostí k setkání umělců různých oborů, směrů a generací, k meditativnímu zastavení a k dialogu mezi světem umění a světem víry. Setkání se koná na Popeleční středu, kterou začíná postní doba.
|