V úterý 29.3. po studentské mši sv., která začíná v 19:00 hodin, se uskuteční v cca 20:00 debata nad dnešním významem osobnosti a díla významem českého teologa Bonaventury Z. Boušeho OFM. Debaty se zúčastní lidé, kteří měli možnost poznat otce Bonaventuru zblízka: Mons. Tomáš Halík, který se na jeho vliv na mnoha místech svých knih odvolává, a Prof. Stanislav Kolíbal, přední český výtvarník a autor současné postní instalace v kostele Nejsv. Salvátora, která právě otce Bonaventuru připomíná. Dále za debatní stůl zasednou dva mladí teologové, kteří se odkazu otce Bonaventury začali věnovat teprve poměrně nedávno: Mgr. Jan Rückl, pastorační asistent u sv. Václava ve Vršovicích, který píše doktorandskou práci právě o B. Boušem, a Th.Lic. Petr Štica Th.D., vedoucí Centra pro studium migrace na KTF UK. Jan Rückl a Petr Štica spolu v roce 2009 vydali pozoruhodnou knihu studií a vzpomínek na tohoto nekompromisního a hlubokého františkána: Bonaventura Bouše – Odkaz a vzpomínky. Setkání moderuje Norbert Schmidt, vedoucí Centra teologie a umění při KTF UK.
"Kostely bývají často přeplněny díly pochybné umělecké hodnoty a nesplňují nejprimitivnější požadavky kladené na shromaždiště dnešních lidí. Člověk, který do takového kostela vstoupí, vstupuje do prostředí, které nemá nic společného s jeho každodenním životem. Také bohoslužba, která se v nich koná, si přes vnější změny řeči a ritu zachovává svůj sakrální a navenek magický ráz. Nepatří do života těch, kdo se jí účastní, ale snaží se naopak své diváky vytrhnout z jejich každodennosti a přenést do cizího „posvátného“ světa. Je vlastně jakoby monofyzitická, neboť nepomáhá shromážděným, aby se setkali s živým člověkem Ježíšem Kristem, ale představuje Pána Ježíše jako jakési tajemné božstvo, skryté za oponou mystéria. [...] Dejte si pozor, abyste si nepletli romantickou pseudoestetickou zálibu v exotice s touhou po opravdové duchovní hodnotě."
(B. Bouše 1971)
Bonaventura Z. Bouše OFM (1918–2002) je klíčovou osobností moderních dějin české katolické církve, dnes již legendární postavou, která v době Pražského jara a následné normalizace okolo sebe soustředila okruh významných katolických intelektuálů a výrazných osobností. Mnohými je otec Bonaventura považován za vůbec nejhlubšího a nejpronikavějšího českého teologa a křesťanského myslitele druhé poloviny 20. století. V roce 1947 vstoupil do řádu Bratří menších – františkánů. Den po složení slavných slibů v roce 1950 byl zatčen a internován. V době Pražského jara působil krátce v Národní galerii a v Ústavu teorie a dějin umění Československé akademie věd. Krátce mohl sloužit jako duchovní v Praze u Panny Marie Sněžné a později v Záběhlicích. Bouše se významně podílel na překladu dnes užívaných liturgických textů. Po podpisu Charty 77 se stal nočním hlídačem. Po roce 1990 krátce vypomáhal v duchovní správě na periferii Ústí nad Labem.
Boušeho texty, teologické a eklesiologické názory jsou shrnuty především v těchto dvou knihách: Epilegomena (2000) a Malá katolická liturgika (2004).
