Přiznávám, že jsem ve svém skoro třicetiletém kněžském životě nesčetněkrát sloužil mši svatou mimo kostel. Sloužil jsem mši svatou na Antarktidě, na naší stanici i venku mezi ledovci. Na Nový rok jsem sloužil mši svatou pro chilskou stanici. Sloužil jsem mši svatou, když jsem byl sám v Torres del Paine i na osamělém putování v Argentině, v Andách i v Ohňové zemi. Sloužil jsem mši svatou pro kamarády v bolívijských horách, i na ostrově Chiloe. Na našich táborech pro vysokoškoláky jsem těch třicet táborů sloužil mši svatou každý den, zpravidla na různých místech okolních kopců, ráno i uprostřed noci. Za covidu, když byly kostely zavřeny, jsem měl pro skupinu farníků obřady Velkého pátku a Bílé soboty na různých místech národního parku Podyjí. O některých těchto mších svatých jsem psal otevřeně ve svých knihách.

Nejsem sám, kdo tak činí. První mše svatá, tzv. poslední večeře, nebyla v kostele. Prvních tři sta let našich dějin jsme kostely neměli. Papežové i biskupové slouží běžně mše svaté na stadionech nebo improvizovaných podiích. V krizi kněží v padesátých letech ve vězení. V létě všichni kněží na skautských táborech. Pro poutníky na cestě.

Na mši svatou na Břevnov v rámci „Hospodin v hospodě“ jsem přišel k hotovému, byla kultivovaná a liturgicky připravená do detailu, chci velmi poděkovat organizačnímu týmu za nápad i precizní přípravu, ti mladí lidé zasluhují veliké povzbuzení a ocenění, dělali to s čistým srdcem, z lásky k Bohu, a s nadšením. Můj velký dík patří televizi Noe za přenos této mše svaté, jakož i veškerou práci, kterou obětavě dělá už skoro dvacet let, za pár korun a naplno. Všem, kteří četli, zpívali a byli přítomni. Pro mě za nádherný večer, za který mnohokrát děkuji. Moc prosím, zeptejte se přímých účastníků na jejich pocity.

Mše svatá je díky TV Noe nahraná, posuďte sami, zda bylo porušeno nějaké pravidlo. Nenapadá mě ani jedno. Nosím s sebou i plátno s ostatkem světce, které bývá v každém oltáři. Měl jsem je i na Břevnově. Sám jsem prožil půl roku v přísném trapistickém klášteře v Sept-Fons ve Francii, myslím, že vím, co je eucharistická úcta a co je úcta ke mši svaté. Myslím, že jsem před vystavenou eucharistií strávil v životě víc času než leckterý televizní divák.

Při té mši svaté na Břevnově jsem užil třetí kánon, kde se modlím „…za našeho biskupa Jana, biskupský sbor, kněžstvo a všechen vykoupený lid.“ Pro mě to nejsou prázdná slova. Myslím na všechny, mám odpovědnost za všechny, za celou katolickou církev, jejíž jsem součástí. Chci jen říct, že rozhodnutí arcibiskupství o mé osobě absolutně nerozumím, nikdo z arcibiskupství se mnou nemluvil, nepsal mi ani jinak nekontaktoval. Že důvodem ukončení mého působení v Akademické farnosti byla mše svatá na Břevnově, vím oklikou od Prokopa Vodrážky z Deníku N.

Nechci však být další ranou v těle církve a jitřit nenávist a zahořklost.