Autor: Martin Staněk (text je analýzou farnosti a aktualizovaným příspěvkem ze sborníku Salvatoria z června 2008)
Během akademického roku se v neděli odpoledne (14 h), v neděli večer (20 h) a v úterý večer (19 h) konají mše svaté; čtvrteční pozdní večer patří adoraci Nejsvětější Svátosti, během které je možno přistoupit ke svátosti smíření nebo duchovnímu rozhovoru. Kromě toho se konají bohoslužby o některých větších svátcích a při vybraných příležitostech; oblíbená je např. bohoslužba o novoroční půlnoci či každoroční Requiem s kvalitní hudební produkcí. Středeční chorální ranní chvály jsou také bohoslužbou v pravém slova smyslu.
Jednou za dva roky ve farnosti probíhá příprava na přijetí iniciačních svátostí křtu, biřmování a prvního svatého přijímání.
Příprava na křest je nejdelší – trvá jeden a půl roku a vrcholí o Velikonocích slavným křtem, který v posledních letech zpravidla přijme mezi 50 a 70 mladými lidmi. Katechumenům i biřmovancům se věnují kněží i pastorační asistent intenzivně každé úterý, a to formou cyklu přednášek o křesťanské věrouce, liturgii a morálce, svátostech a Desateru. Tyto přednášky doplňuje debatní cyklus se zajímavými hosty, případně se konají otevřené diskuze na aktuální témata. Katechumenům je po jejich vstupu do katechumenátu věnována také „nedělní škola“, kdy po liturgickém žehnání v rámci nedělní studentské bohoslužby odcházejí do krypty, aby v menší skupince reflektovali svoji rodící se víru. K osobnějšímu setkání zájemců o svátosti a katechumenů slouží také víkendy duchovní obnovy, kde mají účastníci možnost sdílet svoje životní příběhy a prohloubit svůj život modlitby. Po křtu je k dispozici každotýdenní pokračování přípravy v podobě mystagogického doprovázení. (Některé ze skupin bývalých katechumenů se po křtu řadu let pravidelně setkávají na různých místech a ve farnosti se konají občasná setkání těch, kteří zde byli v uplynulých letech pokřtěni či biřmováni.)
Snoubenci mají každoročně možnost navštěvovat přednášky a semináře v rámci hromadné přípravy na přijetí svátosti manželství, které se účastní zpravidla kolem padesáti párů. Pro farníky existuje možnost individuální přípravy.
Ve farnosti za léta od obnovení studentské pastorace vyrostlo množství nejrůznějších společenství, některá působila či působí přímo pod hlavičkou kostela (například otevřené modlitební společenství, které se již po nějaký čas schází v prostorách u sester karmelitek sv. Terezie), anebo poloanonymně na kolejích či v bytech účastníků. Jistou formu společenství měly a mají také nejrůznější biblické kurzy či hodiny.
Velkou tradici, vzniklou ještě v době těsně předrevoluční, mají v našem kostele čtvrteční adorace. Zpočátku se konávaly jen jednou měsíčně – vždy první čtvrtek v měsíci – a byly za hojné účasti věřících doprovázeny zpěvy z Taizé. Tomáš Halík tradici převzal a rozšířil na všechny čtvrtky a položil důraz na svátost smíření a duchovní rozhovor, které se s adorací vhodně doplnily.
Nejpopulárnější formou duchovní obnovy v současnosti jsou již po několik let exercicie, které vznikly z iniciativy Petra Vacíka SJ a ve kterých se dnes vhodně doplňují kromě výše zmíněného Petra Vacíka také P. Jan Regner SJ či sestra karmelitka Denisa Červenková. Častá je také spolupráce s hosty, ať již z dalšími jezuity, teology, odborníky na kontemplaci či psychoterapeuty.
Exercicie mají nejrůznější zaměření, nejčastěji jsou vedené jako kontemplativní, ale výjimkou nejsou ani hudební, filmové či kreativní exercicie; populární bývá také základní kurz meditace zvaný Sádhana. Jednou týdně se také skupina zhruba patnácti lidí účastní tiché meditace v kryptě kostela.
Z dalších akcí duchovního charakteru lze uvést například pravidelné postní a adventní duchovní obnovy, studentské poutě (již tradiční noční pouť na Svatou Horu, pouť na výročí 17. listopadu, předvelikonoční rozjímavou pouť ke Sv. Janu pod Skalou), velkopáteční křížové cesty v přírodě a podobně.
V době těsně porevoluční (červen 1991) se uskutečnila farní pouť do Říma, v jejímž rámci byli farníci v čele s P. Tomášem Halíkem přijati k audienci papežem Janem Pavlem II. a měli možnost účastnit se bohoslužby v jeho soukromé kapli. Jednalo se o první porevoluční setkání studentů s exilovými teology a představiteli církve (biskupem Jaroslavem Škarvadou a teologem Karlem Vránou).
Dvakrát v polovině devadesátých let měli někteří tu čest navštívit svatá místa Kristova života v rámci zájezdu do Izraele. V roce 1994 se také pod vedením Tomáše Halíka a Jana Jandourka uskutečnila farní pouť do slavného Santiaga de Compostela. Dnes se na toto místo putuje i v rámci poutí, s farností volně spojených. Od roku 2012 se tradice každoročních poutí do Svaté země znovu obnovila.
Specialitou posledních let jsou latinské chorální laudy, nad jejichž zpěvem se setkává pravidelně skupina farníků, vedená zkušeným lektorem, a jež zpravila jednou do roka vyústí do latinské chorální mše svaté, spojené právě se zpívanou modlitbou.
V kostele Nejsvětějšího Salvátora existuje dlouholetá tradice pravidelných ekumenických bohoslužeb s kázáním hostů z nekatolických církví, s následným setkáním a debatou.
Každoročně se například na jaře koná ekumenická bohoslužba v rámci Dne Země, kterou farnost pořádá ve spolupráci s ekologickou sekcí České křesťanské akademie. Po bohoslužbě je vždy v rámci aktuálního tématu příležitost diskutovat o křesťanské spoluzodpovědnosti za životní prostředí.
V červnu 2005 proběhla zajímavá mezinárodní akce s názvem Setkání křesťanů, jejíž součástí byla mimo jiné pouť od Salvátora k Salvátoru (z katolického do evangelického), doprovázená hudbou a postavami z české katolicko–protestantské historie.
Při této příležitosti nelze nezmínit první ekumenickou bohoslužbu v rámci České republiky, jíž se zúčastnili katoličtí a anglikánští duchovní. Byla to smuteční bohoslužba za zemřelou princeznu Dianu a matku Terezu z Kalkaty v roce 1997.
Vícekrát se také v našem kostele konalo ekumenické setkání v duchu Taizé s názvem Slavnost světla, např.na podzim roku 2007 a jako přípravné setkání na jaře 2014.
V minulých letech proběhlo ve farnosti několik mezináboženských setkání, např. s představiteli Židovské obce, s muslimskými palestinskými studenty či s exilovými tibetskými buddhistickými mnichy z indického Ladaku. Zástupci farnosti se účastnili na pozvání tureckých studentů iftharové večeře na počest zahájení měsíce ramadánu.
V roce 2000 se v kostele odehrálo zajímavé hudební prolnutí zpěvu japonských buddhistických mnichů z hory Hiei a Scholy Gregoriany Pragensis.
Největší událostí na poli mezináboženském bylo zřejmě meditační setkání s J. S. Dalajlamou v rámci konference Forum 2000, jež se v našem kostele konalo v roce 2006.
Další příležitostí účastnit se mezináboženského fóra bylo společné setkání zástupců tří abrahamovských náboženství – křesťanství, židovství a islámu na podzim roku 2007. Křesťanské církve tehdy zastupoval anglikánský duchovní prof. David Martin.
Samostatnou kapitolou je mezináboženský dialog vedený prof. Tomášem Halíkem během jeho cest po všech kontinentech.
Studenti z Akademické farnosti mají každoročně několik příležitostí porovnat své aktivity na mezinárodních akcích se zkušenostmi z jiných zemí. Dvakrát se účastnili mezinárodního setkání studentů v Římě, zástupci Vysokoškolského katolického hnutí nás reprezentují na mezinárodních fórech a účastní se nejrůznějších projektů a workshopů.
Výjimečnou událostí bezesporu bylo virtuální setkání a společná modlitba papeže Jana Pavla II. (satelitní telemost) se studenty deseti kandidátských zemí EU u příležitosti Evropského dne univerzitního studentstva. Konalo se v březnu roku 2004, bylo z České republiky přenášeno televizí právě z našeho kostela a doprovázela je zpěvem salvátorská schola.
Druhým virtuálním mezinárodním setkáním, přenášeným z našeho kostela, byla mariánská vigilie papeže Benedikta XVI. se studenty univerzitních měst Evropy a Asie na jaře roku 2007.
Nejen teologické vzdělání si lze prohloubit například v rámci pravidelných setkání kurzu Základy víry, jež jsou v posledních letech otevřeny všem návštěvníkům, případně v debatách se zajímavými hosty, které kurz čas od času zpestřují. Zmíněné debaty mají v našem kostele dlouholetou tradici a bývají nejvíce navštěvovanou mimobohoslužebnou akcí.
Vysokoškolské katolické hnutí ve spolupráci s farností a Českou křesťanskou akademií organizuje zpravidla jednou za měsíc ve středu přednáškové cykly na nejrůznější témata – v roce 2005 to byl například cyklus Seminářů o rodině ve spolupráci s Národním centrem pro rodinu, cyklus debat Evropské otazníky, z dřívějších akcí lze zmínit debaty na téma sociální péče, bioetiky, evropské integrace, mezikulturního a mezináboženského dialogu, problémů kolem homosexuality, imigrační politiky, sekularismu a podobně. V roce 2005 měli nejen manželé příležitost účastnit se Kurzu výchovy k odpovědnému rodičovství, který pořádalo VKH společně se sdružením Cenap.
VKH je též hlavním organizátorem přednáškově duchovního týdne s názvem Studentský Velehrad, jenž se koná tradičně v květnu a účastní se ho zajímavé osobnosti křesťanského života i společenské scény.
Pro nově příchozí studenty se vždy na podzim konají nejrůznější seznamovací soutěže, kreativní víkendy, prožitkové víkendy a jiné akce. Ty se připravují převážně ve spolupráci se studentskými cechy, jež sdružují studenty příbuzných oborů. Studentské cechy, v nichž spolupracují ekonomové s právníky, přírodovědci s mediky, umělci se studenty humanitních oborů a matematici s techniky, stojí také za projektem vzájemného vzdělávání studentů různých oborů s neotřelým názvem Cechy cechům.
O studenty je postaráno i z hlediska studijní přípravy, neboť ve farnosti fungují společně farní knihovna, jež nabízí okolo 2000 svazků převážně duchovní a teologické literatury. zúžený výběr knižních titulů duchovní provenience je možné zakoupit i v našem miniknihkupectví.
Jak již bylo zmíněno, některé úterní večery jsou již tradičně věnovány debatním večerům na volné či předem určené téma. Zváni jsou zajímaví hosté z české církevní, kulturní i politické sféry – navštívili nás mimo jiné apoštolský nuncius Diego Causero, jeho předchůdci Josef Erwin Ender a Giovanni Coppa, několikrát kardinál Miloslav Vlk, Václav Malý, František Radkovský, Jaroslav Škarvada, Karel Herbst a další biskupové, v roce 2006 kardinál Tomáš Špidlík SJ, též teolog Oto Mádr, Václav Vaško, velvyslanec při Apoštolském stolci Pavel Jajtner, v minulosti i religionista Ivan O. Štampach, literární historik Martin C. Putna, spisovatel a publicista Přemysl Rut, psychiatr Petr Příhoda a psycholog Slavomil Hubálek, teologové Aleš Opatrný, Pavel Vojtěch Kohut či Albert-Peter Rethmann, studentský kněz Tomáš Petráček, náměstek ministra práce a sociálních věcí Marián Hošek, opat Prokop Siostrzonek, Mons. Michael Slavík, evangelický teolog †Jan Heller, evangeličtí faráři Svatopluk Karásek či Miloš Rejchrt. V poslední době jsou některé debatní večery pořádané ve spolupráci s teologickou revue Salve.
V rámci významného výročí 450 let od příchodu jezuitů do Prahy, jež bylo v roce 2006 doprovázeno rozsáhlou výstavou v galerii Klementinum, na které participovala i naše farnost, nás v rámci hlavní slavnostní bohoslužby, spojené s následnou debatou, navštívili například P. Pavel Ambros SJ, P. Josef Koláček SJ a mnozí významní jezuité, například Mark Rotsaert, prezident Konference evropských provinciálů.
Mezi hosty úterních besed často bývají i významní představitelé církevního a intelektuálního života ze zahraničí – např. arcibiskup Józef Życiński z polského Lublinu, biskup a zmocněnec koptské ortodoxní církve pro ekumenický dialog Amba Bishoy z Egypta, polský studentský kněz Jan Gura, japonský jezuita prof. Kakishi Kadowaki či populární benediktinský mnich a autor duchovní literatury Anselm Grün. V roce 2007 nás navštívil prof. Friedhelm Mennekes SJ, odborník na vztah církve a současného umění, či prof. Valentino Cottini, papežský expert na islám. V letošním roce pak například sestra Lea Ackermannová, zakladatelka hnutí Solwodi, bojující proti světovému obchodu s lidmi a prostitucí. K častým hostům patří též polský dominikán a přítel našeho kostela P. Tomasz Dostatni OP. Ve své poslední knize se o své návštěvě kostela Nejsvětějšího Salvátora a následné debatě v sakristii zmiňuje i Henri J. M. Nouwen, kněz a jeden z nejvýznamnějších autorů duchovní literatury.
V devadesátých letech nás na pozvání Larryho Čady krátce navštívil hlavní kaplan New Yorských hasičů Mychal Judge OFM, který později zahynul při teroristickém útoku 11. září 2001.
Účastníky různých bohoslužeb či slavnostních akcí v kostele byli i bývalý prezident Václav Havel (v rámci mezináboženských setkání, pořádaných konferencí Forum 2000), kardinál Joachim Meisner, prof. David Martin, mnozí čeští i zahraniční politici (ministr vlády Cyril Svoboda, senátor Daniel Kroupa, nynější ministr zahraničních věcí kníže Karel Schwarzenberg, poslankyně EP Zuzana Roithová, politik Viktor Dobal, velvyslanec USA Craig Stapleton a další).
A konečně v březnu roku 1992 si náš kostel prohlédl dnešní papež, tehdejší prefekt Kongregace pro nauku víry kardinál Joseph Ratzinger, který onehdy poprvé a prozatím naposledy navštívil Prahu na pozvání České křesťanské akademie.
Kromě návštěv živých osobností se stal kostel Nejsvětějšího Salvátora i místem posledního rozloučení či vzpomínky na zemřelé. Z dávnější historie je třeba zmínit především pohřeb skladatele Antonína Dvořáka, který byl v roce 1904 vypraven právě z našeho kostela. V roce 2004 jsme tohoto výročí vzpomněli slavnostní bohoslužbou a následným koncertem, při kterém zaznělo Dvořákovo Stabat mater.
V roce 1995 zde P. Tomáš Halík sloužil mši sv. za Olgu Havlovou (první mše v ČR přenášená online po internetu) a v červnu 2002 za Eduarda Tomáše, duchovního učitele jógy. V roce 2001 byl z kostela vypraven pohřeb skladatele Karla Skleničky a v roce 2007 politika Viktora Dobala.
Nejrůznější kulturní počiny patří k dalším typickým rysům salvátorské farnosti. Mnohé bohoslužby v rámci liturgického roku doprovází například chorální zpěv nebo vystoupení některého hudebního tělesa. Velikonoční Vigilii zpravidla doprovází na flétnu Jiří Stivín; častými interprety chrámové hudby bývají též členové Scholy Gregoriany Pragensis či uskupení Capella Regia varhaníka Roberta Huga, jež se specializuje na interpretaci zejména staré hudby. Oba současní varhaníci zvou ke spolupráci zajímavé osobnosti z hudební oblasti. Nejnověji je třeba zmínit například vystoupení významného polského interpreta gregoriánského chorálu Marcina-Bornuse Sczyczińského.
Nedílnou součástí farnosti je salvátorská schola, složená ze studentů a absolventů vysokých škol, jejíchž přibližně 30 členů doprovází zpěvem studentské bohoslužby a každoročně v době adventní a velikonoční pořádá benefiční koncerty. Sbormistři (Tomáš Jajtner a Michal Reiser, donedávna i Martina Mašková, zakladatelka scholy) a někteří členové jsou aktivními i v jiných farních činnostech. Významní členové scholy jsou aktivními skladateli a interprety moderní liturgické hudby. Zajímavým počinem bylo kromě jiného uvedení autorské jazzové mše u příležitosti návštěvy kardinála Tomáše Špidlíka SJ v roce 2006.
Ze salvátorské scholy se také vyvinulo krátce působící hudební sdružení Gaudentes.
Co se hudební produkce týče, již po několikáté se v našem kostele prezentoval Sbor a orchestr Univerzity Karlovy a každoročně v květnu se salvátorský sakrální prostor stává součástí mezinárodního folklórního festivalu Praha srdce národů.
Již tradičně (od roku 1995) se vždy na Popeleční středu koná Popelec umělců – „setkání světa umění a světa víry“ v rámci literárně hudebního pásma a následné bohoslužby, jež bývá v posledních letech nabídnuta i televizním divákům prostřednictvím přímého přenosu. Literární části se již od počátku ujímá spisovatel a vysokoškolský pedagog Přemysl Rut, o hudební stránku se po léta starají Robert Hugo a Jiří Stivín.
Jednou měsíčně mají farníci také možnost navštívit oblíbený filmový klub či literárně-hudební večer, v jehož rámci se mohou setkat s hudební autorskou produkcí a v pravidelných cyklech se nořit do textů Zahradníčkových, Demlových, Holanových či Reynkových. Tvůrčí duchové také pořádají večery vlastní literární a hudební tvorby s názvem Víření prachu.
Neobvyklým pořadem bylo v listopadu roku 2004 čtení z textů Blaise Pascala v rámci tzv. Pascalovské noci, pořádané k 350. výročí filozofovy konverze.
Ojedinělý a prozatím neopakovaný zážitek přineslo farníkům žehnání tužek a per pražských básníků, jež se konalo na 1. května 2005 a bylo okořeněno čtením z Máchova Máje v interpretaci básníka Ivana Martina Jirouse.
Sakristie kostela kromě své výsostně pre-liturgické funkce občas poslouží i jako sál divadelnímu představení. Své umění u nás prezentovali například pražský soubor Mamaya – Papaya, jednu sezonu existující Prozatímní salvátorský divadelní spolek či divadelní společnost Petrklíč s představením Jana z Arku. Prvním představením na církevní půdě v Klementinu (de facto od zrušení jezuitského řádu, a tím i divadla) však bylo paradoxně vystoupení pražského bezdomoveckého divadla Ježek a čížek v roce 2002.
Kromě divadla občas proběhne i hudební produkce; známé jsou například pravidelné koncerty skupin Marcipán či Acoustic Celebro, představilo se sdružení Laventana s latinskoamerickou hudbou a další.
Nelze však opominout umění výtvarné. V prostorách chrámových ochozů totiž probíhají od podzimu roku 2003 instalace současného křesťanského umění ze salvátorského okruhu. Namátkou lze uvést např. fotografie Hany Rysové z Izraele, gobelíny Evy Brodské či instalaci obrazů, monotypů a objektů Radka Brože. Kurátorem výstav vždy bývá společně s autory pastorační asistent Martin Staněk.
Každým rokem na jaře probíhá v naší farnosti ve spolupráci s fotoklubem Třináctá komora fotografická soutěž s názvem Fotomaraton, jejíž vítězové se následně prezentují v rámci výstavy v kostele.
Kromě toho, že se farnost podílí svými příspěvky na charitativní činnosti pražské Arcidiecéze – sbírky na podporu činnosti Arcidiecézní charity či církevní nemocnice, sbírky na podporu obětí přírodních katastrof apod. – účastní se na nejrůznějších charitativních projektech, pořádaných neziskovými organizacemi.
Pravidelně vždy v předvečer svátku sv. Mikuláše navštěvují studenti z iniciativy salvátorské scholy seniory v domovech důchodců a léčebnách dlouhodobě nemocných a dvakrát ročně pořádá schola benefiční koncerty ve prospěch neziskových sdružení. Kromě pravidelných beneficí salvátorská schola spolupořádala v roce 2000 koncert pro Čečensko za účasti prezidenta Václava Havla. Studenti ve spolupráci s komunitou Sant´ Egidio též docházejí za bezdomovci na pražské Hlavní nádraží. Zaměstnanci farnosti i sami farníci se též dlouhodobě starají o několik bezdomovců a pořádají besedy s pracovníky sociálních center.
V roce 2003 se náš kostel rozhodl sponzorovat v rámci projektu Adopce na dálku studium indického hinduistického chlapce, nově si přibral ještě dívku, taktéž z Indie.
Dnes již bývalí studenti (např. Libor Zahradníček, manželé Macháčkovi a další) od počátku 90. let každoročně jezdí jako vedoucí na dětské tábory hronovské farnosti. Těchto táborů se účastní i děti z rodin uprchlíků. Zakladatelka klubu Betánie Pavla Hajná–Vantuchová vede dnes také tábory rodin.
Farníci také nabídli svoji pomocnou ruku při obou velkých povodních (1998 v Bochoři u Přerova a v roce 2002 ve Štěchovicích).
K dalším aktivitám můžeme přiřadit každoroční tematické víkendové akce, například tradiční listopadový víkend pro studenty prvních ročníků, ke kterému se váže i večer s názvem Vítání občánků, též nejrůznější survivly, ale i výlety na místa v okolí Prahy, spjatá s duchovními dějinami našeho státu – například Levý Hradec, Budeč či Říp.
Z iniciativy Martiny Maškové a Jany Langerové vznikla též česká varianta mezinárodního Svátku sousedů, jehož zakladatelem je starosta pařížské městské části Athanas Périfan, který naši farnost v minulosti navštívil.
Od roku 2002 mají farníci možnost neformálního setkávání v rámci tzv. kafe po mši, konaného zpravidla jednou měsíčně po nedělní večerní bohoslužbě.
Vrcholem roku se již potřikrát stalo Salvátorské soirée, společenský večer, stojící na pomezí plesu a neformální tancovačky. Jeho součástí byla po léta kromě jiného tombola a výuka latinskoamerických tanců.
Myšlenka studentského klubu klíčila ve studentském kostele již několik let před jeho otevřením. Byla určitým voláním po komornějších aktivitách a možnosti osobnějšího kontaktu oproti aktivitám ve „velkém“ Salvátoru. Jeho samotný vznik byl podmíněn souběhem několika šťastných událostí. Především klub dostal do vínku zapálenou zakladatelku Pavlu Hajnou (která dokázala přesvědčit nejednoho manuálně nezručného studenta či studentku o prospěšnosti fyzické práce při vzniku klubu pro celkový rozvoj osobnosti mladého křesťana), ve farnosti sv. Ludmily v Praze 2 byly volné prostory, které byly nabídnuty k svépomocné proměně na studentský klub, a konečně P. Tomáš Halík velkoryse pro jeho vznik přenechal v té době nemalou částku daru ve výši cca 100 000 Kč od Ackermann Gemeinde, která byla určena pro pastoraci studentů. Studentský klub byl otevřený po více jak ročním úsilí 11. října 1995 jako informační a komunikační centrum pro pražské, převážně vysokoškolské studenty. Sídlil v prostorách v Jugoslávské ulici č. 27, které byly laskavě poskytnuté do pronájmu farností u kostela sv. Ludmily. Název navrhl opět P. Tomáš Halík, a to při slavnostním otevření. Betánie byla dle jeho slov místem, kam se Ježíš rád vracel a kde se setkával se svými přáteli, stejným místem by měl být i studentský klub (tím padl původní návrh názvu „Klub u nevěřícího Tomáše“).
V době vzniku byl Studentský klub Betánie hlavní aktivitou Vysokoškolského katolického hnutí (dále jen VKH). Otevřením klubu se aktivizovalo i VKH jako občanské sdružení – z původně celostátního VKH vzniklého v porevoluční euforii vzniklo po vzoru již žijících VKH Brno a VKH Olomouc i VKH Praha. V nově vzniklém VKH Praha byli aktivní a na jeho vedení se podíleli Pavla Hajná–Vantuchová, †Tomáš Soukal, Petr Kodym, Michal Novotný, Vojtěch Tutr později Martin Betinec, Norbert Schmidt a postupně další „generace“ studentů.
Klub byl v průběhu školního roku pro příchozí otevřen každý pracovní den od 12 do 18 hodin. Poskytoval návštěvníkům služby knihovny (dnes přes 2 000 titulů), o jejíž rozvoj se staral především †Tomáš Soukal, čítárny denního tisku a časopisů, dále nabízel údaje o možnostech studia na UK, kontakty na studenty jednotlivých oborů, programy přednášek a akcí České křesťanské akademie, Pastoračního střediska, Studentské duchovní správy u Nejsvětějšího Salvátora, Diakonie ČCE a dalších křesťanských aktivit pro mládež a studenty. Dlouhou otevírací dobu umožnily nejen služby studentů, ale i působení civilní služby, kterou jako první konal Josef Kraus.
Kromě denního programu zajišťovala Betánie i pravidelné večerní programy. Těmi byla setkávání studentských společenství, pravidelné besedy o cestování spojené s promítáním diapozitivů, hudební večery, literární večery, židovské tance a také diskuzní večery s osobnostmi náboženského a společenského života, podporované např. nadací Vize 97. Vedle toho se přímo v klubu konaly každou středu mše s ranními chválami, po kterých následovala společná snídaně.
Nedlouho po založení klubu začala v jeho rámci fungovat i nekomerční čajovna, ve které skupina nadšenců nabízela více jak 300 druhů čajů za symbolické ceny. Vysokoškolské katolické hnutí taktéž pořádalo množství akcí mimo rámec Betánie, například tematické víkendové akce, výlety, duchovní cvičení, sportovní akce i různé druhy charitativní činnosti. Klub se stal i zázemím, kde se shromažďovali a školili dobrovolníci pro Studentskou linku důvěry, která byla dalším projektem VKH Praha ve spolupráci s SOS centrem SKP Diakonie ČCE.
Při Betánii vznikl sportovní klub Lazar Betánie, který s přestávkami existuje již třináct let. Prvním sportovním počinem byla účast klubu v křesťanské fotbalové lize („kde v prvním roce dělal čest svému jménu a navíc se chybně držel evangelijního ‚poslední budou první‘“, jak vzpomněl Michal Novotný).
Zajímavým počinem bylo vydávání nepravidelného Bylténu, jenž odrážel tehdejší kulturní a myšlenkové milieu. Byltén se zrodil a začal vycházet již několik let před vznikem klubu, původně ve formátu blízkém například tehdejšímu AD. Z plánovaného měsíčníku se však časem stal občasník a celkem vyšlo sedm čísel. Se vznikem klubu Betánie tedy vznikl nápad vydávat operativnější měsíční miniByltén, který pak vycházel v rozsahu cca dnešního bulletinu Salvatore. Aprílové číslo mělo vždy specifický název, tzv. miniDeByltén, a ještě specifičtější sarkasticko-ironicko-humoristický obsah, který si tropil žerty nejen z dění u Nejsvětějšího Salvátora. K nesporným úspěchům miniBylténu patřilo, že jedno z prvních čísel obdržel papež Jan Pavel II. při návštěvě salvátorských studentů v Římě v roce 1991.
Činnost klubu se postupně omezovala (ačkoliv v té době ještě vznikl filmový klub) a definitivně byla ukončena vypovězením nájemní smlouvy z fary u sv. Ludmily v roce 2003. Knihovna Betánie byla přesunuta do prostor při kostele Nejsvětějšího Salvátora, kde od září roku 2004 opět funguje jako služba studentům.
Sportovní odnož Lazar Betánie funguje s malými přestávkami dodnes a členové Vysokoškolského katolického hnutí Praha jsou i dnes aktivními spolutvůrci činnosti akademické farnosti.
Informační servis dnes nabízí zejména farní zpravodaj, na jehož stránkách lze nalézt program farních akcí na měsíc dopředu; své místo zde mají i nejrůznější reflexe, postřehy, názory či rozhovory.
Na webových stránkách lze nalézt aktualizované informace k programu, bohatou fotogalerii, též množství informací k přípravám na svátosti a v neposlední řadě kázání z nedělních a úterních bohoslužeb. Několikrát proběhl projekt on-line přenosu některých významných bohoslužeb z našeho kostela, zvláště jako služba těm našim farníkům, kteří momentálně studují nebo pracují v zahraničí.