Články
O Jakubu S. Trojanovi
Foto: Facebook ETF UK
V pátek 23. října se v evangelickém sboru U Salvátora konalo poslední rozloučení s teologem Jakubem S. Trojanem, který v roce 1969 vedl pohřeb Jana Palacha. Jedním ze salvátorských řečníků byl také Tomáš Halík, jehož kázání otiskujeme.
Sestry a bratři,
Dovolte, abych několika slovy doprovodil našeho bratra Jakuba Trojana do Otcovského domu, a to nejen jménem svým, ale také za širokou českou ekuménu a mnohé souputníky z dob disentu.
Bratra Jacka jsem poznal v semináři v Jirchářích v 60. letech. Směl jsem mu být blízko v mnoha ekumenických iniciativách kolem Pražského jara. Sledoval jsem s úctou a hlubokým souhlasem jeho intelektuální i společenské aktivity po další desetiletí až do jeho pozdního stáří; tu zblízka, tu z dáli. Pamatuji na mnohé naše rozhovory a lituji, že jich nebylo ještě mnohem více.
Z mnoha vzpomínek za více než půlstoletí bych rád vyzdvihl jednu událost, kterou se Jakub zapsal do širokého povědomí - mám na mysli jeho prorocké kázání na pohřbu Jana Palacha.
Na pohřbu Jana Palacha se bratr Trojan představil širší veřejnosti jako „public theologian“ - veřejný teolog, který čte a interpretuje soudobé události ve světle Písma jako znamení doby, jako Boží řeč k nám. Vstupuje do veřejného prostoru, do veřejné debaty a snaží se zde zodpovědně plnit prorockou službu církve.
Jakub Trojan v těch vzrušených dnech pochopil Palachovu oběť jako událost, která přesahovala politické spory Pražského jara i trauma ruské okupace a mířila ještě mnohem hlouběji. Jan Palach nám ukázal naši cenu; ukázal, že mu na morální odolnosti společnosti na prahu doby „normalizace“ záleží víc než na jeho vlastním životě. Jakub Trojan tuto oběť interpretoval jako výzvu, která se stala pro ty, kteří pochopili její smysl, závazkem, proměnou života. On sám zůstal tomuto závazku věrný.
A i když se pro mnohé Janova oběť vytratila z paměti, pak se znovu vynořila za dvacet let, během „palachovského týdne“ roku 89 a zahájila společenský pohyb, který vyvrcholil listopadovými událostmi téhož roku.
České moderní dějiny znají několik pohřbů, které znamenaly vzmach na prahu těžkých dob – od pohřbu Karla Čapka či Jana Opletala přes Palachův pohřeb až po pohřeb profesora Patočky. Vždy šlo o vzmach, který sice utichl v následující všednosti, ale měl potenci znovu se probudit a inspirovat.
Kladu si otázku, zda i dnešní pohřeb Jakuba Trojana nestojí na prahu změn civilizačních paradigmat, v době reálného nebezpečí světového rozšíření války, která už hřmí blízko našich hranic, v době masových nepokojů mládeže v mnoha evropských zemích, jejichž hlubší příčiny ještě nedohlížíme, v době selhání americké demokracie a paktu s diktátorským Ruskem a mnoha dalších projevů kumulativních krizí s globálním dopadem. V této době víc než jindy budeme potřebovat proroky, kteří vidí současné dění v širokých souvislostech.
Kéž by Hospodin probudil v našich církvích v této těžké a složité době, prorocké osobnosti, moudré a statečné a svědky víry, jakým byl náš bratr Jakub Trojan. Jakub Trojan se připojil k „oblaku svědků“, kteří nás předešli a dívají se nám přes ramena. Kéž se za nás nebude muset stydět.
Amen.