Články
T. Halík: Zkouška občanské zralosti
Někteří z nás stále sledují politické dění, jiní se snaží ho nebrat na vědomí – přesto se výkyvy morálního klimatu společnosti vpisují do vědomí i podvědomí nás všech. Je třeba nabrat dech a vnitřně se připravit na to, že období politických nejistot doma i ve světě v dohledné době neskončí.
Českou společnost čekají volby a po nich patrně dlouhá jednání při sestavování vlády. Nejsou ovšem volby jako volby. Závažnost těch letošních je dána především kontextem mezinárodní situace. Ruská agrese vstoupila do nové fáze. Rusko cílenými provokacemi testuje připravenost a ochotu EU a NATO bránit každého ze svých členů v případě napadení. Nezapomínejme, co jasně řekl Andrej Babiš v televizní debatě před prezidentskými volbami: v případě napadení Polska my naše závazky nesplníme.
Vidíme z našeho bezprostředního sousedství – v Maďarsku a na Slovensku – jak spolu souvisejí vítězství populistů, lákajících voliče nesplnitelnými sliby, zrada solidarity vůči EU a NATO, příchylnost k Rusku a postupná likvidace hlavních pilířů demokracie včetně nezávislosti soudů a médií.
Naše země byla už dlouho vystavena hybridní válce dezinformací. Některé politické subjekty, které se nyní ucházejí o hlasy v dosud svobodných parlamentních volbách, jsou pátou kolonou nebezpečné ruské politiky. Ti, kteří si pohrávají s myšlenkou vystoupení z Evropské unie a z NATO – to znamená hnutí Stačilo! a koalice SPD – nahrávají ruským geopolitickým záměrům a vyzývají náš stát k politické a ekonomické sebevraždě.
Biskupové překvapili
K předvolebnímu folklóru u nás patří kromě billboardů na dálnicích i biskupské pastýřské listy, jejichž obsah zpravidla předem známe: „Čtěte volební programy, jděte k volbám, volte strany, hlásající morální zásady!“ Takové výzvy nikoho neurazí, nikoho nepřekvapí, nic nového neřeknou; těžko s nimi nesouhlasit.
Letos však Česká biskupská konference překvapila; překročila zahrádku známých frází a adresně a důrazně doporučila nevolit seskupení Stačilo!. Právem v jejím programu rozpoznala pokus o omezení náboženské svobody a snahy o státní kontrolu církví, jakou pamatujeme z doby komunismu. Ano, jsou chvíle, kdy představitelé církve mají nejen právo, ale i povinnost zaujmout jasné stanovisko. V naší zemi to statečně v minulosti prokázali kardinálové Josef Beran a František Tomášek. Ale řekneme-li A, musíme říci i B.
Nesmí nám jít pouze o svobodu církve a náboženství, nýbrž o dobro celé společnosti. Nesmíme se starat jen o svá práva, ale i o práva a svobodu všech občanů. Obhajobu svobody církve a víry nelze odtrhnout od hájení základních principů demokracie a kultury práva. To bylo ostatně poselství Desetiletí duchovní obnovy, jímž církev v osmdesátých letech vyzvala ke spojenectví všech, kterým jde o morální zdraví společnosti, rozkládané normalizačním režimem. Dnes vidím, že myšlenka Desetiletí v mnohém předjímala základní princip synodální obnovy, „společné cesty“, k níž vyzval papež František a nazval ji hlavním úkolem křesťanství třetího tisíciletí.
Nejen hnutí Stačilo!, ale stejně – a ještě více – ohrožuje základy svobodné a demokratické společnosti uskupení extrémistů kolem Svobody a přímé demokracie (SPD). Nynější úsilí Tomia Okamury o zrušení stran STAN a TOP 09 jasně prozrazuje, že extrémisté obou křídel politického spektra usilují o „slovenskou cestu“ demontáže demokracie a pokud populistické ANO vůbec připouští, že by jim umožnilo spoluvládu, je také Babišovu populismu nutno říci rozhodné NE.
Graubner varuje před Stačilo!, nejmenuje ale SPD ani ANO
Tentokrát plně souhlasím s nedávným politickým manifestem arcibiskupa Graubnera, který bych plně podepsal. Zaráží mne však poslední věta arcibiskupova prohlášení: „Proto nemohu dát svůj hlas uskupení Stačilo!.“
Zde zřetelně chybí: Nemohu odevzdat hlas ani SPD a jejímu tichému spojenectví, ani hnutí ANO. Jejich politická tvář nese rysy, o nichž arcibiskup hovořil – a v mnohém je ztělesňuje ještě výrazněji.
Podle průzkumů příliš nehrozí, že by velká část křesťanů volila komunisty a jim podobné v hnutí Stačilo!. Skutečné riziko se skrývá jinde: v tradičních „katolických“ krajích mnozí lidé volí ANO nebo dokonce SPD – a smutné je, že podporu těmto stranám někdy poskytují i sami kněží, přestože jejich politika odporuje samotným základům křesťanského sociálního učení.
Němečtí biskupové statečně poukazují na nebezpečnost nacionalistické AfD, jejímž dvojčetem v České republice je právě SPD. Pokud si dobře pamatuji, měl v minulosti pouze plzeňský biskup Tomáš Holub odvahu poukázat na neslučitelnost ideologie i praxe Okamurovy SPD s křesťanstvím.
Volby jako zrcadlo společnosti
Nadcházející parlamentní volby jsou zkouškou občanské zodpovědnosti a prozíravosti každého z nás a jejich výsledky ukážou také mravní a duchovní stav naší společnosti. Ukážou, zda si opravdu zasloužíme svobodu a demokracii, za kterou bojovaly generace opravdových vlastenců proti nacismu a komunismu. Nejít k volbám a nevolit demokratické proevropské strany – i když vidíme jejich slabiny – je projev morální nezodpovědnosti.
Jistě, ani demokratické prozápadní strany – tedy Spolu, STAN a Piráti – nejsou ideální. Mám velké výhrady vůči některým politikům i vůči některým bodům jejich programů a je třeba o nich vést debatu. Budu je ale volit především proto, abych zabránil velmi nebezpečnému zlu, které by přineslo vítězství druhé strany politického spektra. Dnes je tím nejdůležitějším obhájit veřejný prostor svobody, v němž o těchto věcech budeme moci diskutovat.
Vítězství populistů na Slovensku a v Maďarsku však tento prostor pro diskusi uzavírá a výsledkem je kromě mnoha jiných škod i vysoká emigrace zejména mladých vzdělaných lidí z těchto zemí. Okamura se nicméně netají odhodláním tamní vládu napodobovat.
Kdyby u nás dominovalo populistické hnutí ANO, a dokonce připustilo k vládě uskupení, jako je hnutí Stačilo! a zejména SPD, pak by to znamenalo kromě mnoha dalších negativních důsledků ztrátu největšího bohatství naší země, kterým jsou otevřené hlavy a vzdělané mozky mladé české generace. Je třeba udělat všechno pro to, abychom tomu zabránili.