Články

Daniel Pitín - Zpovědnice


Akademický kostel Nejsvětějšího Salvátora

Popeleční středa – Velký Pátek 2018
vernisáž: 14. února 2018 v cca 20.30 hodin
(bohoslužba Popelce umělců začíná v 19.00 hodin)

ENGLISH

Ve své postní umělecké intervenci zacílí Daniel Pitín na starobylý druh kostelního mobiliáře: na raně barokní zpovědnice. Právě na nich se v hlavním kostele jezuitského Klementina nachází unikátní série soch svatých apoštolů od Jana Jiřího Bendla. Jde o jeden z nejcennějších uměleckých souborů, který se v dnešním akademickém kostele u Karlova mostu nachází. Salvátorské „skříně na hříchy“ drží také ještě jiný prim: jsou v Praze pravděpodobně nejstarším dochovaným dokladem tohoto kdysi inovativního kostelního prvku. Prvku, který ale již neslouží svému účelu. A když, tak jen výjimečně. To, co bylo kdysi funkční, moderní a praktické, dnes vypadlo z „kostelního provozu“ a ustoupilo osobnější dialogické formě zpovědi. Staré zpovědnice u Nejsvětějšího Salvátora tak slouží už jen jako doplňkové kulisy celkové barokní atmosféry chrámu. Možná někomu připomínají vítězné oblouky. Pro jiného jsou jen mohutnými černozlatými „podstavci“ pro dvanáct bělostných soch. Někdo z nich má podvědomě strach. Někdo se na ně dívá spatra jako na svědky dávného církevního tmářství a manipulativní moci nad osudy jednotlivců. Někdo je vůbec nevnímá, a pokud ano, tak jen jako zdobný obklad bočních stěn. Lidé se do nich tisknou už jen v zimě, když v přeplněném kostele hledají únik z ledové kamenné dlažby.

Obraznost letos osloveného umělce Daniela Pitína sestává z nečekaných kombinací, protikladných atmosfér, rozpadlých scén a poškozených konkrétností. Pitín okolní svět i svět rozličných vrstev lidské paměti, fragmenty jejich záznamů rozkládá, posouvá měřítka a velikosti, aby pak vše zase sestavil do nového celku: do celku obrazu, koláže. Pitínovy obrazy, filmy a instalace jsou samostatnými skutečnostmi, i když mnohým připomínají i zrcadla nevědomí, záznamy snů, metafory našich pocitů, surrealistické prezentace archeologických mikroobjevů v sutinách západní kultury. V Pitínově díle můžeme tedy zahlédnout i jakési zápisky z výletů do hlubin lidské – kolektivní i individuální – psýché. Pro umělce je klíčovou kategorií prostor, reálný i mentální svět jako jeviště a člověk jako vlastní režisér i manipulátor ostatního. Pitín se nebojí mluvit o tom, že smyslem jeho práce je poznání.

V hloubce starobylých prken, ze kterých jsou stlučeny salvátorské zpovědnice, možná dodnes rezonují ozvěny stovek ba tisíců lidských příběhů, obav, pochybení či tragédií. Ale tyto černé skříně byly také svědky uzdravujícího usmíření se sebou samým, usmíření s vlastními nedostatky, usmíření s druhým člověkem. Jsou do nich otisknuté kruté děje minulosti i nepřízeň současnosti konkrétních kajícníků. Ta však už také dávno vstoupila do historie. A možná tu rezonuje i lecjaký povzbuzující vtip, odzbrojující energický nadhled barokních jezuitů. Tím jak Daniel Pitín zasazuje zpovědnice do kontextu vlastní umělecké vizuality, propůjčuje těmto malým kostelním vestavbám novou aktualitu, jakoby je probouzel ze staletého spánku a stavěl mosty mezi námi a těmi, kteří tu kdysi poklekli. Zpovědnice se tak možná znovu alespoň na chvíli stanou podnětem k introspekci a hlubšímu přemýšlení i pro dnešní návštěvníky.

Norbert Schmidt, kurátor

 

… z ateliéru, leden 2018, foto ns.

Otevřená zpovědnice

„Moje umělecké tvorba je formálně zaměřena na médium malby, videa, koláží a instalace do konkrétního místa. Tematicky se koncentruji na představu prostoru, který pracovně nazvu “ mentálním prostorem“, či prostorem paměti. Je to, obrazně řečeno, svět za filmovou či divadelní kulisou. Svět, který je nám skryt, ale který nese na svých konstrukcích podobu námi viděné reality. Zde za kulisou,  jakoby stále zaznívají ozvěny vnější reality z jeviště, ale ta zde ztrácí své kontexty, nebo své pevné společensko-sociální hranice a rozpadá se do tříště fragmentů a znaků. Z nich potom znovu skládám obraz svých vzpomínek a vytvářím situace podobných naší realitě.

Zpovědnice, či zpověď také může vybízet k introspekci do tohoto světa za kulisami, kde se uchovávají naše zklamání, naděje a strachy. Je třeba najít odvahu je nahlédnout a znovu vynášet na jeviště.

I v mé intervenci v kostele Nejsv. Salvátora v Praze je obsažena snaha otevřít tento záhadný prostor. Paměť zde evokují  papírové koláže vystříhané ze starých čísel časopisů. Jejich novým poskládáním jsem se snažil naznačit témata, která se snad mohou dotýkat i současné společnosti. Dřevěné konstrukce a geometrické tvary, které jakoby prorůstají prostorem zpovědnic, připomínají větve stromu, která nesou tyto informace jak formálně tak i obsahově. Celá instalace tedy vyrůstá v duchu jakési hry, která až společně s divákem nabývá význam a smysl, či naopak. Zpovědnice je otevřena a je možno ji nahlížet dle svých pocitů a tužeb.“

Daniel Pitín

 

foto Petr Neubert

fot M.Staněk

Daniel Pitín (* 1977) vystudoval pražskou AVU (1994-2001), ateliéry klasické malby u profesora Zbyňka Berana a konceptuální tvorby profesora Miloše Šejna. Pitín je především malířem, ale pracuje i s médiem filmu a videoartu či instalace. Z posledních samostatných výstav uveďme např. The Mechanical Flowers, Nicodim Gallery, Los Angeles, USA (2017);  Baroque Office, hunt kastner, Praha (2016), Traps, Charim Gallery, Vídeň, Rakousko (2013);  Cover Story, Boulder Museum of Contemporary Art, USA; KUNSTWERKE, hunt kastner, Prague; Daniel Pitín – solo show, Mihai Nicodim Gallery, Los Angeles, USA (2012).

Souběžně s instalací Daniela Pitína v kostele u Nejsvětějšího Salvátora proběhne v Galerii současného umění a architektury / Domě umění v Českých Budějovicích i samostatná Pitínova výstava obrazů a to od 20. února do 18. března 2018. Autor na obě místa vložil i jakýsi práh pomyslného mostu mezi oběma od sebe geograficky i institucionálně tak vzdálenými světy a událostmi.

 

Intervencí Daniela Pitína se volně inspiruje
i cyklus Postních zamyšlení u Nejsv. Salvátora 2018.

Debatní setkání s Danielem Pitínem a dalšími hosty nad aktuální prostorovou intervencí se v akademickém kostele Nejsv. Salvátora uskuteční v neděli 18. března 2018 v 21:00 hodin po mši svaté.

Prohlídka kostela a zvláště jeho cenného mobiliáře s historičkou umění Petrou Oulíkovouse uskuteční ve čtvrtek 22. února 2018 v 19:30 hodin.

PROMÍTÁNÍ AUTORSKÝCH FILMŮ Cloud Carthography, Broken Windows, Lost Architect Daniela Pitína se uskuteční v kryptě kostela a to jen ve vybraných dnech:

středa 14. února – v rámci Popelce umělců, vernisáže (od 21:00 hodin)
neděle 18. března – v rámci debatního setkání s Danielem Pitínem (od 21:00 hodin)

 

kontakt pro média:
kurátor Norbert Schmidt, tel.: 777 00 50 13, mail: [email protected]

Prohlídku intervence mimo pravidelný program kostela lze domluvit u farní asistentky Marty Mills: [email protected], 222 221 339, 724 367 681

produkce: Martin Staněk
pomoc při realizaci: Patrik Pelikán, Marta M. Mills, Pavel Šimáček, Michal Tomáška

Pořádá Akademická farnost Praha a Centrum teologie a umění při KTF UK.
Letošní uměleckou intervenci podpořilo Hlavní město Praha.

        

 

Ohlasy a souvislosti:

XXIII. Popelec umělců
Církev.cz, 13. února 2018

Postní dobu zahájí v Praze u Salvátora tradiční Popelec umělců
Christnet, 14. února 2018

Popelec umělců – Norbert Schmidt
Český rozhlas Vltava. Mozaika, 14. února 2018 (10:30 min.)

Postní intervence Daniela Pitína
TV NOE, 15. 2. 2018

Michaela Vrchotová: Intervence současného umění v kostele Nejsvětějšího Salvátora
Rozhovor s Danielem Pitínem a Norbertem Schmidtem
Český rozhlas, Vltava – Reflexe, 6. března 2018

Petra Lexová: Napětí mezi viděnou a skrytou realitou v díle Daniela Pitína
Rozhovor s Danielem Pitínem a Jenem Kratochvilem
Artalk, 12. března 2018

Helena Kozlová: Zpověd(nice) Daniela Pitína
scena.cz, 12. března 2018

Daniel Pitín – Vyprávění je často hlavní úskalí malby
Rozhovor s Petrem Vaňousem
Revue Art 1/2018, s. 8-17.

Související články

Komentáře