Články

Akademická farnost pomáhá dětem v Kambodži

Aktuality | Jana Pláteníková | 1.10.2014 12:55

Naše farnost v létě adoptovala prostřednictvím sdružení S.O.S. Děti Kambodži chlapce Oroeu Nheanh z kambodžského sirotčince. Na podporu sirotčince bude také věnován předvánoční benefiční koncert Orchestru a sboru Univerzity Karlovy, který v našem kostele 17. prosince již tradičně provede Vánoční mši J. J. Ryby. V následujícím rozhovoru se zakladatelkou sdružení S.O.S. Děti Kambodži se můžete dozvědět více o neobvyklých počátcích tohoto charitativního díla i o tom, jak a kde pomáhá dnes.

Sdružení se snaží podporovat sirotčinec v Phnom Penhu v Kambodži a skrze projekt „Adopce na dálku“ umožnit dětským obyvatelům sirotčince přístup ke vzdělání, a tím i dát naději na lepší a důstojnější budoucnost. Jeho činnost začala neskutečným a přitom naprosto skutečným příběhem Jarky, dívenky českého otce a vietnamské matky, narozené v Kambodži, která musela stejně jako mnoho dalších kambodžských dětí denně tvrdě pracovat za 1 $ na den. V 9 letech se o existenci Jarky dozvěděla její teta, paní Tamara Hadrabová, a díky své houževnatosti a odhodlání i pomoci mnoha dalších ochotných lidí po celém světě se jí po třech letech podařilo Jarku dostat do České republiky a nabídnout jí zde lásku, domov a vzdělání. Většina kambodžských dětí však nemá možnost jít žít jinam, a tak se jim Občanského sdružení S.O.S. Děti Kambodži snaží pomoci aspoň zajištěním kvalitního vzdělání, ubytování a stravy v sirotčinci.

Jak vznikl nápad podporovat děti v Kambodže?
Nápad vznikl jednoduše. Když se Jarka asi po půl roce pobytu u nás naučila trochu česky, mohly jsme si i víc povídat. Vyprávěla mi o tom, jak žila v Kambodži, jak musela pracovat, nemohla chodit do školy, nikdy neviděla mapu světa, měla hlad, a v jakých podmínkách žila... , že v sirotčinci to bylo dobré, ale muselo se čekat, když se chtěl někdo napít, neboť měli jeden hrnek pro 50 dětí! A navíc v Kambodži zůstali její 2 nevlastní malí bratři... tak to celé člověka vede k zamyšlení, co by mohl udělat a jak pomoci.

Čím se Vaše občanské sdružení S.O.S. Děti Kambodži liší od velkých organizací zabývajících se též Adopcí na dálku?
Existují vetší organizace, které podobným způsobem pomáhají, ale my jsme se rozhodly jít vlastní cestou a to proto, že jsme chtěli mít jistotu, jak se bude nakládat s penězi, které se vyberou. Jsme malé OS, všichni členové pracují jako dobrovolníci - všechnu práci děláme ve svém volném čase s tím, že odměnou nám je dobrý pocit. Všechny peníze, které se vyberou, jdou na potřeby dětí. Naše účetnictví je transparentní.

Kolik je v současné době v sirotčinci dětí?
Všechny peníze jdou na podporu jednoho sirotčince v Phnom Penhu. Když jsme začali podporovat sirotčinec žilo v něm asi 50 dětí, v současnosti je to víc než 100 dětí.

Na co vše jsou použity peníze od Adoptivních rodičů?
Máme dva hlavní projekty, prvním je adopce na dálku a druhým podpora sirotčince. Peníze na adopci jsou vždy přesně rozděleny - část jde na jídlo a pitnou vodu,  další na školu. Platíme tři učitele angličtiny a školní pomůcky. V rámci podpory sirotčince se snažíme zlepšit životní podmínky dětí - vybudovalo se sociální zařízení (záchody a koupelna), kuchyně s jídelnou...Peníze posíláme každý měsíc na účet pana učitele, který vždy potvrdí převzetí částky a pošle doklady + fotky, na co byly peníze použity. Do nákupu potravin jsme zapojili i starší děti, aby se naučily hospodařit. Zároveň dostáváme pravidelně ze sirotčince informace o studijních výsledcích dětí.

Jaká je životní úroveň Kambodžských dětí a jak je to s jejich gramotností?
Životní úroveň je oproti tomu, co my zde považujeme za standard je velmi nízká. Děti často nemají dostatek jídla, lékařskou péči, hygienické potřeby, školní pomůcky, knížky, hračky, oblečení... Je běžné, že děti pracují již od pěti let. Školní docházka není povinná, do školy chodí děti, pokud mohou, jen do 6. třídy bezplatně, vyšší třídy se platí, což je nedostupné pro chudé. Ovšem úroveň školství je úplně jiná, než u nás. Učitelé sami nemají dostatečné vzdělání. Děti se učí jen zlomek toho, co u nás, neznají nic z dějepisu, zeměpisu (ani učitel nezná mapu), tělesnou výchovu a výtvarnou výchovu vůbec nemají, učí se pouze základy jako je číst, psát, jednoduchou matematiku. To mluvím o městě, na venkově je situace horší; je tam vyšší negramotnost, zvláště u děvčat.

Co vše Kambodžské děti neznají oproti svým Českým vrstevníkům?
Co neznají? Toho je spousta! Ale největší problém je, že děti jsou ve většině případů, zvláště u chudých, považovány za majetek rodičů, takže bych řekla, že neznají lásku rodičů, jak je to běžné u nás a neumí se mít rády. Dítě je jako věc. Rodiče ho mohou prodat, zbít, zmrzačit... spousta dětí musí sbírat miny na políčkách. Neznají, co je být osobně milován, a to je podle mě nejhorší. Proto se snažíme, aby adoptivní rodiče a děti byli v kontaktu - psali si, posílali fotky, dárky..Aby děti věděli, že je někde je člověk, kterému na nich záleží. Jsme proto rádi, když adopce trvají více než 12 měsíců (doba, na kterou se uzavírá smlouva), vazba je pak trvalejší, pevnější.

Děkujeme za rozhovor!

(Martina T. Sochorová, farní koordinátorka adopce)

Více informací o občanském sdružení, celý příběh Jarky i informace o podpoře sirotčince a adopci dětí najdete na webu sdružení www.sosdetikambodzi.cz. Dozvíte se tam také, proč se nám zdál prvotní impulz k pomoci Jarce v našem racionálním světě poněkud neobvyklý.

Související články

Jana Pláteníková

Komentáře