Kde je liturgie?

Omlouváme se se Vám za dočasnou nedostupnost této funkce

Články

Zelený čtvrtek

Aktuality | Martin Staněk | 9.4.2020 00:00

Zelený čtvrtek 

Tento první den Tridua (třídenní) si připomínáme poslední večeři, kterou slavil Ježíš s apoštoly a při níž ustanovil svátost kněžství i eucharistie. Již dopoledne se v katedrálách slaví tzv. Missa chrismatis, mše, při které se světí posvátné oleje k pomazání nemocných, k biřmování a k mazání olejem katechumenů. Při této mši se setkávají všichni kněží příslušné diecéze se svým biskupem. Letos se toto setkání uskuteční až později, jakmile to hygienická opatření dovolí.
Večer se slaví mše sv. na památku poslední večeře Páně, při které se koná též obřad mytí nohou ustanoveným zástupcům farnosti. Toto gesto Ježíšovy pokory, jež vyjádřil svým učedníkům, má být jednak symbolem kněžské pokorné služby společenství,  ale týká se služby v komunitě, ve společnosti i v rodině obecně. „Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy." Bývá zvykem, že vybraných zástupců farnosti je dvanáct, stejně jako apoštolů a bývají to muži, ovšem papež František ukázal pravý rozměr této služby tím, že každoročně umývá nohy vězňům, uprchlíkům, muslimům i křesťanům bez rozdílu. 
Při této mši sv. také naposledy (až do příslušné chvíle ve velikonoční vigilii) zazní varhany, zvony a Gloria (prastarý chvalozpěv Sláva na výsostech Bohu).
Během mše se čtou texty o ustanovení Paschy, Pavlova zmínka o Ježíšově ustanovení eucharistie a evangelijní text o Ježíšově umývání nohou apoštolům ve večeřadle.
Mnozí biřmovanci, kteří se na tento okamžik připravovali, přistupují k prvnímu sv. přijímání. To se uděluje i celému společenství podobojí způsobou, tedy přijetím chleba a vína, aby se poslední večeře zdůraznila ve své plnosti. 
Po skončení slavnostní mše se obnažuje oltář, odnáší se svěcená voda z kropenek a eucharistie se přenáší na připravené místo v kostele (v našem kostele do svatostánku v jižní lodi), kde bývá v mnoha kostelích připraven tzv. boží hrob, symbol Getsemanské zahrady, zrady a Ježíšovy opuštěnosti.
V našem kostele také bývá zvykem po skončení mše sv. před tímto svatostánkem konat bdění v Getsemane, při kterém čteme texty z Janova evangelia z Ježíšovy řeči na rozloučenou a tyto texty doprovázet meditativními zpěvy z Taizé. 

Následující texty nechť jsou chápany jako nabídka, ochutnávka, prostor pro vlastní kreativitu. Jinak se bude slavit v rodině s dětmi, jinak v tichu samoty.

Při domácí bohoslužbě v kruhu rodiny nebo malého společenství se běžný jídelní stůl stává stolem hostiny Božího slova a symbolem společenství. Zapálená svíce symbolizuje Krista, společné jídlo se stává bohoslužbou. Ke čtení textů poslouží Bible nebo klidně i elektronické médium. Hudebně zdatní mohou domácí bohoslužbu doprovodit na hudební nástroje, k meditativnímu charakteru bohoslužby jsou vhodné např. zpěvy z Taizé. K meditaci (lectio divina) lze využít všech textů, které liturgie pro tento den nabízí, ke všem dnům Svatého týdne jsou také k dispozici promluvy Tomáše Halíka, jež vznikly právě pro tento účel. Zveřejňovány budou vždy předcházející den večer.

Bohoslužba může mít volitelně jednu až tři části.
První částí je bohoslužba slova, vycházející ze mše sv. na Zelený čtvrtek.
Druhou částí může být následující večeře (inspirovaná částečně sederovou židovskou večeří, jež byla základem Ježíšovy večeře s apoštoly)
Třetí částí může být bdění v Getsemane s Ježíšovou řečí na rozloučenou z Janova evangelia.

Zdroje a inspirace:

Zpěvy velikonočního Tridua

Zpěvy z Taizé    Mešní zpěvy    Kancionál     Hosana 

Mešní liturgie Zeleného čtvrtku

                  


Domácí /rodinná, komunitní/ liturgie

Úvodní modlitba

Bože, slavíme svatou hostinu,
kterou nám tvůj Syn odkázal na znamení své lásky:
neboť při poslední večeři, když se vydával na smrt,
dal se své církvi za oběť novou a věčnou;
dej, ať celá jeho církev
žije stále plněji z tohoto velikého tajemství
a sjednocuje se v tvé lásce.
Amen

Je možné recitovat nebo zpívat chvalozpěv Gloria (Sláva na výsostech Bohu)

Bohoslužba slova

1. čtení – Ex 12,1-8.11-14

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi v egyptské zemi: „Tento měsíc bude pro vás začátkem měsíců; bude to pro vás první měsíc v roce. Řekněte celému společenství Izraele: `Desátého dne tohoto měsíce ať si každý opatří beránka pro rodinu, jehně pro dům. Jestliže však je rodina tak malá, že beránka sníst nestačí, ať si vezme ze sousedství, které je (tomu) domu nejbližší, tolik osob do počtu, kolik stačí beránka sníst. Beránek ať je bezvadný, ve stáří jednoho roku, sameček. Můžete ho vzít z jehňat nebo kůzlat. Uchováte ho až do čtrnáctého dne tohoto měsíce, kdy ho k večeru zabije celé shromážděné společenství Izraele. Pak ať vezmou trochu jeho krve a pomažou jí obě veřeje i příčný trám (nad nimi) v domech, kde ho budou jíst. Ať jedí maso tu noc, ať ho jedí pečené na ohni s nekvašenými chleby a hořkými bylinami. Budete ho pak jíst takto: Mějte přepásaná bedra, obuv na nohou a hůl v ruce, a jezte ve spěchu. Neboť je to Hospodinova Pascha (Přejití). Oné noci přejdu egyptskou zemí a pobiji všechno prvorozené v egyptské zemi jak u lidí, tak u dobytka. Nad všemi egyptskými bohy vykonám soud. Já, Hospodin. Pro vás však bude krev (beránka) sloužit jako znamení na domech, že tam přebýváte. Když uvidím krev, přejdu vás, a tak uniknete ničící ráně, až budu zabíjet po egyptské zemi. Tento den si uchováte jako památný a budete ho slavit po všechna svá pokolení jako ustanovení věčné.'“

2. čtení – 1 Kor 11,23-26

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

(Bratři a sestry!) Co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás také vyučil: Pán Ježíš právě tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: „Toto je moje tělo, které se za vás (vydává). To čiňte na mou památku.“ Podobně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, potvrzená mou krví. Kdykoli z něho budete pít, čiňte to na mou památku.“ Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud (on) nepřijde.

Evangelium – Jan 13,1-15

Slova svatého evangelia podle Jana.

Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, kdy měl přejít z tohoto světa k Otci. A protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti. Bylo to při večeři. Ďábel už vnukl Jidáši Iškariotskému, synu Šimonovu, myšlenku, aby ho zradil. Ježíš věděl, že mu dal Otec všechno do rukou a že vyšel od Boha a vrací se k Bohu. Proto vstal od večeře, odložil svrchní šaty a uvázal si kolem pasu lněnou zástěru. Potom nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat jim je zástěrou, kterou měl uvázanou kolem pasu. Tak přišel k Šimonu Petrovi. Ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ Ježíš mu odpověděl: „Co já dělám, tomu ty nyní ještě nemůžeš rozumět; pochopíš to však později.“ Petr mu řekl: „Nohy mi umývat nebudeš! Nikdy!“ Ježíš mu odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“ Šimon Petr mu řekl: „Pane, tak mi umyj nejen nohy, ale i ruce a hlavu!“ Ježíš mu odpověděl: „Kdo se vykoupal, potřebuje si umýt jen nohy, a je čistý celý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ Věděl totiž, kdo ho zradí; proto řekl: „Ne všichni jste čistí.“ Když jim tedy umyl nohy, zase si vzal na sebe své šaty, zaujal místo u stolu a řekl jim: „Chápete, co jsem vám udělal? Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem, a to právem: to skutečně jsem. Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy. Dal jsem vám příklad: Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy.“


Po přečtení (slyšení Božího slova) je možné vyslechnout promluvu Tomáše Halíka, případně setrvat v tiché meditaci nebo podle situace a složení účastníků domácí liturgie reagovat na texty.



Mytí nohou

nechává se na uvážení, zda se dá realizovat v této formě (např. mytí nohou dětí rodiči) nebo jiným vyjádřením služby ostatním (dá se vyjadřovat celodenně!)
Každopádně se pro tento okamžik hodí krásný prastarý antifonový zpěv Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh (Ubi caritas et amor, Deus ibi est)  Durufle   Taizé

Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh.

Spojila nás vjedno láska Krista Pána.
Jásejme a hledejme jen v něm svou radost!
Boha živého se bojme, milujme ho!
Upřímně se navzájem vždy mějme rádi!

Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh.

Tvoříme-li tedy jedno společenství,
varujme se všeho, co nás vnitřně dělí,
nechme nerozumných hádek, nechme sporů,
ať je Kristus jako Bůh náš mezi námi!

Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh.

Kéž pak jednou s blaženými patřit smíme
ve slávě na tvář tvou, Kriste, Boží Synu,
v dokonalé radosti nad pomyšlení,
bez mezí a bez konce na věčné věky.

Amen.

Přímluvy

Je mnoho situací, lidí, za které je dobré se modlit. Do modliteb je možné zahrnout obzvláště ty, kdo jsou dnes nejvíce ohroženi celosvětovou pandemií, všechny blízké i vzdálené, věřící i nevěřící, církev, přírodu, celý svět. 

Modlitba Otčenáš

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
(Neboť tvé je království,
i moc i sláva na věky. Amen.)


Zde je možné plynule přejít ke společné zelenočtvrteční večeři nebo společně poprosit o požehnání:

Dej nám, Bože, své požehnání,
chraň nás všeho zlého
a doveď nás do věčného života.

Amen.

 

Večeře
(pokud se nekoná, je možné přeskočit k další části)

Na tomto místě lze podle povahy večera, podle složení přítomných i podle liturgických zkušeností různě improvizovat. Mesiánští Židé slaví Večeři Páně až po sederové večeři s použitím Eliášova poháru a lámáním zbytku macesu (viz dále). V některých křesťanských i katolických komunitách se na tuto tradici také navazuje. Quod libet.

V nejjednoduší podobě lze na tomto místě použít piškotového beránka a víno a vyprávět si (číst si) příběh o vyjití z Egypta (Exodus).
Zkušenější použijí skopové maso a další nezbytné pokrmy. Pro ty, kdo by si chtěli takovou obřadní večeři připravit, připojujeme pár důležitých informací a významových souvislostí. 

Pesachová večeře má v židovské obci svůj po staletí ustálený průběh. Scénář večera obsahuje hagada. Hlav­ním smyslem sederu je vyprávět dětem (a nejen jim) o východu z Egypta, připomenout si události dávné historie a poučit se z nich pro současnost.

Večer zahajuje jako každý svátek a šabat zapálení svíček a kiduš – požehnání svátečního dne nad pohárem vína. Ještě se však nenosí jídlo na stůl, ale začíná se číst text hagady (takový misál a lekcionář pro domácí bohoslužbu). Když se nalije druhý pohár, nejmladší účastník u stolu se ptá: „Proč je tato noc jiná, než všechny ostatní noci?“ „Že každou jinou noc jíme chléb kvašený i nekvašený, ale tuto noc jenom macesy?“ „Že každou jinou noc jíme všechnu zeleninu, ale dnešní noc pouze hořkou?“ „Že každou jinou noc nenamáčíme ani jednou do slané vody, ale tuto noc dvakrát?“ „Že každou jinou noc máme i nemáme pohodlí, ale tuto noc si libujeme všichni?“ Předsedající odkryje macesy a říká: "Byli jsme v Egyptě otroky, ale Hospodin, náš Bůh, nás osvobodil. Pročež vzdáme chválu Hospodinu, našemu Bohu."
Postupně se odkrývá příběh o zotročení a osvobození, příběh o egyptských ranách, o oběti pesa­chového beránka, o přeskočení židovských domů v Egyptě a záchraně prvorozených, o průchodu Rákosovým mořem a darování Tóry.

Sederová večeře má čtrnáct částí. Pro první sváteční večer jsou pouze dva příkazy uvedené přímo v Tóře: jíst macesy a vyprávět si o vyjití z Egypta. Rabíni k těmto povinnostem přidali další dvě: jíst hořké byliny a vypít čtyři poháry vína, vždy po jednom při čtyřech určených příležitostech. Jeden naplněný pohár určený pro proroka Eliáše zdobí střed stolu.
Je na něm také připra­vena sederová mísa, která obsahuje tyto pokrmy

Macot, nekvašené chleby (macesy), připomínají vyjití z Egypta, které se událo v takovém spěchu, že nebyl ani čas nechat vykynout těsto. Urychlený odchod z Egypta odráží hlubokou víru vycházejících ve šťastný konec jejich putování pouští, do které vstoupili vedeni Božím poslem, Mojžíšem. Maces také symbolizuje prostotu a pokoru, opak přetvářky a „nafoukanosti" kynutého těsta, jež představuje jecer hárá /špatný sklon člověka/.
Zro'a, pečená nezlomená skopová kost se zbytkem masa, příp. pečené drůbeží křídlo (kost s masem), které představuje pesachového beránka.
Charoset, sladká směs jablek, ořechů, skořice a červeného vína, příp. také datlí a mandlí - tuhá hmota na znamení malty, se kterou byli židovští otroci nuceni pracovat, a krve, která byla v Egyptě prolita.
Majim, slaná voda na namáčení potravin, představuje slzy, ale také rozdělené Rákosové moře.
Karpas, kořenová zelenina (celer, petržel, ředkvička, ředkev apod., dnes též brambor) připomíná zotročení a práci s hlínou.
Maror, hořké (kyselé) byliny (křen, salát, čekanka)- symbol těžkostí egyptského otroctví a faraónových nařízení zabíjet židovské novorozence jejich vhozením do vod Nilu.
Bejca, vejce uvařené natvrdo ve skořápce - tradiční smuteční jídlo, připomíná zničený chrám, ale také symbolizuje židovský národ svou zajímavou vlastností: vařením tuhne, tak jako nesnáze doby posilují židovské uvědomění. Podle jiných představuje vejce slavnostní oběť, která byla přiváděna společně s beránkem.

Pesachová Hagada pak obsahuje důležité biblické texty, písně a požehnání k jednotlivým pohárům. Při nalévání pohárů a při jejich pozdvihování (taktéž při pojídání jednotlivých pokrmů) se postupně recitují nebo zpívají žalmy 111, 136, 23 (Hospodin je můj pastýř), 128, 115.

Posledním žalmem u 4. poháru je žalm 67: 
Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář!
Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása!
Kéž ti, Bože, lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé!
Ať se národy radují, ať zaplesají, neboť soudíš lidi podle práva, spravuješ národy země.
Kéž ti, Bože, lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé!
Země vydala své plody, Bůh nám žehná, Bůh náš.
Bůh nám dává svoje požehnání. Nechť se ho bojí všechny dálavy země!

A předsedající pronáší závěrečnou modlitbu:
I kdyby naše ústa byla tak plná chvalozpěvů, jako je moře plné vody, náš jazyk tak plný velebení, jak početné jsou jeho vlny, naše rty tak plné chvály, jak široce se prostírá obzor, i kdyby naše oči zářily jako slunce a měsíc, i kdyby se naše paže rozpínaly v modlitbě jako křídla orlů nebeských a i kdyby naše nohy byly rychlé jako nohy jelenů, stále bychom nebyli s to ti poděkovat, Hospodine, Bože náš, a velebit tvé jméno, Králi náš, za jeden jediný z tisíce tisíců a desetitisíců darů, znamení a zázraků, které jsi vykonal pro nás a pro naše otce během celých našich dějin. A proto ať údy, které jsi uspořádal, duch a duše, jež jsi nám vdechl, a jazyk, který jsi nám vložil do úst, vzdávají díky a žehnají, velebí a oslavují, vynášejí a opěvují, posvěcují a uctívají tvé jméno, Králi náš, navěky.

Pro podrobný průběh večeře odkazujeme na stránky Starokatolické církve v Táboře.


Bdění v Getsemanské zahradě

Následující texty je možné číst jen tak, souvisle, nebo s pauzami k tiché meditaci, případně proložit doporučenými písněmi z Taizé. Je též možné si celou meditaci poslechnout z nahrávky z roku 2019 z našeho kostela.
Tam, kde se slaví s dětmi, je možné na počátku zažehnout 13 svíček (Ježíš a 12 apoštolů) a postupně je sfoukávat, přes 12 (Jidášova zrada - Jan 13,30) až zbudou jen čtyři (Ježíš a tři učedníci v Getsemanské zahradě - Jan 18,1) a nakonec jedna, to když je Ježíš opuštěn i svými učedníky, kteří usnuli (Lk 22,45).

Texty k meditaci  Jan 13,1 - 19, 1  Lk 22, 39 - 53

Texty z Janova evangelia a zpěvy z Taizé k poslechu (nahrávka z 18.4.2019)

 

Přejeme krásně prožitý Zelený čtvrtek!

Martin Staněk a farní tým

- - -                

Použitý výtvarný doprovod z cyklu "Sundám tě, ať bJežíš" autorky Martiny Staňkové, akryl na plátně, 100 x 150 cm  (více)

 

Související články

Komentáře