Kde je liturgie?

Omlouváme se se Vám za dočasnou nedostupnost této funkce

Články

Pozdrav Tomáše Halíka účastníkům manifestací za svobodu a demokracii

Aktuality | FiLiP | 10.6.2019 18:30

Vážení spoluobčané, milí přátelé!

Vážím si vašeho pozvání a děkuji za ně. Protože však podobných pozvání na dnešní večer mi přišlo více, musím se s omluvou pokorně přiznat, že v umění bilokace (umění být v jedné chvíli zároveň na více místech) jsem dosud nepříliš úspěšný začátečník. Proto dovolte, abych alespoň touto formou byl s vámi, podpořil vás a poděkoval vám za energii, kterou věnujete obhajobě demokracie, svobody a kultury práva v naší zemi.

Manifestace, kterých se účastní v těchto měsících stále větší počet našich občanů, jsou velmi důležité a už přinášejí své dobré plody. Jsou totiž něčím mnohem víc než jen protestem proti aroganci politika, který považuje stát za svoji firmu, a požadavkem, aby byl vydán spravedlnosti. Nejsme tu primárně kvůli panu Babišovi a paní Benešové. Jsme tu kvůli sobě samým. Tato naše shromáždění jsou výrazem naší lidské důstojnosti a občanské odpovědnosti. Vysíláme jasné poselství, že nejsme hluší, slepí a tupě lhostejní vůči tomu, co se kolem nás děje, co se děje s naším státem a naší českou společností. Náš stát není majetkem nenasytného miliardáře, který chce „tvrdě a nekompromisně“ chránit svůj majetek vůči uplatnění práva a spravedlnosti, který poškozuje dobré jméno naší země v Evropě a uráží oprávněné projevy občanské hrdosti a odpovědnosti.

Už nyní – kdy dosud sedí Andrej Babiš na premiérském křesle – dosáhly občanské protesty několika výrazných úspěchů. Podařilo se prolomit uměle vytvářenou hradbu v české společnosti, umělý příkop mezi městy a venkovem, mezi Prahou a celkem naší země. Jsme přece jedna země, jedna společnost!

Miloš Zeman dělá po celou dobu své vlády opak toho, co je úkolem prezidenta: společnost rozděluje, místo aby ji sjednocoval. Protože ví, že přemýšliví lidé ve všech koutech země a ve všech vrstvách společnosti nebudou nikdy jeho voliči, soustavně je pomlouvá a uráží, dává jim nálepku „pražská lumpenkavárna“. Chce nás rozdělit. Miloš Zeman je loutkou oligarchů, kteří mají své ekonomické zájmy v Číně a Rusku. Lidé, kteří jasně vidí, že se český prezident stal trojským koněm nedemokratických velmocí Východu a že naší zemi škodí – tito lidé zdaleka nebydlí jen v Praze a je jich tolik, že by je nepojala žádná kavárna. Zeman soustavně štve venkov vůči Praze. My Češi se však nesmíme dát rozdělovat!

Miloš Zeman se představil jako vládce dolních deseti milionů. Ano, on se soustavně snaží celou společnost, všech deset milionů, svým chování a vystupováním táhnou dolů. Když v těchto dnech říkáme jasné NE tomu, kam táhnou společnost Zeman, Babiš a lidé kolem nich, snažíme se tím ukázat, že chceme jít morálně nahoru, ne dolů – a že jsme v tom jednotní, ať bydlíme ve městě nebo v malých obcích.

Vlna občanského protestu zdaleka nekončí. Blíží se doba dovolených, kdy si všichni potřebujeme odpočinout a nabrat síly pro to, co nás čeká na podzim. Blíží se významný sedmnáctý listopad – den kdy si připomeneme, jak jsme kdo naložili s darem svobody, který jsme dostali před 30 lety. Za tento dar zaplatili mučedníci nacistických a komunistických koncentráků a mučíren nejvyšší cenu. Zavázali nás tím, abychom svobodu a demokracii bránili a rozvíjeli.

Historická výročí hrají v českých dějinách velkou roli. Dvacáté výročí smrti Jana Palacha a poté padesáté výročí smrti Jana Opletala uvedlo v roce 1989 do pohybu demonstrace na Václavském náměstí, na Letné a také v mnoha českých a moravských městech, před nimiž musel kapitulovat komunistický režim. Nechceme, aby nám třicet let po oněch událostech vládl bývalý komunista a spolupracovník StB, který sliboval boj proti korupci a pak předvedl před očima celé společnosti i Evropy pravý opak. Kdyby ještě 17. listopadu měl tento člověk klást věnce k pomníkům obětí komunismu, museli bychom si hanbou plivnout do tváře.

Ideoví dědici rudé i hnědé diktatury, komunisté i extrémisté krajní nacionální pravice, dnes opět zdvihají hlavu a společně podporují Babiše u moci. Jedním z nejcennějších plodů 17. listopadu bylo naše přijetí do rodiny svobodných demokratických států sjednocující se Evropy. Nedopusťme, aby demagogové a populisté zvrátili tento vývoj a vydali nás opět mocenským choutkám Východu. Putinův režim v Rusku stále prokazuje, že je dědicem Stalina a Brežněva, dědicem našich okupantů ze srpna 1968, šiřitelem lži a nebezpečným nepřítelem svobody. Ano, nabereme síly, abychom na podzim prokázali, že máme stejnou lásku k naší zemi a stejné odhodlání bránit svobodu a demokracii, právo a spravedlnost jako ti, kdo přispěli k pádu nacismu a komunismu.

Chtěl bych ještě zvláště oslovit věřící křesťany mezi manifestujícími těchto dnů. Jsem vděčný otci biskupovi Václavu Malému, že stejně jako v listopadu 1989 i v tomto roce vystoupil na manifestacích na Václavském náměstí. Jsem rád, že jsem tam potkal duchovní i křesťanské laiky, zvláště ty, kteří jsou morální a intelektuální autoritou nejen v církvích, ale i v občanské společnosti. Vzpomněl jsem si na slova kardinála Tomáška, která pronesl v katedrále bezprostředně před rozhodující manifestací na letenské pláni 25. listopadu – o tom, že on i celá církev stojí na straně národa. Ano, jsou chvíle, kdy projevy občanské odpovědnosti přestávají být pouhým politickým měřením sil, nýbrž dostávají rozměr duchovní a mravní. A takové chvíle nastaly i v tomto roce, v jubilejním roce naší svobody.

Je třeba, aby všichni čestní lidé – přes hranice politického či náboženského přesvědčení – prokázali, že jsme daru svobody hodni. Děkuji vám.

Váš Tomáš Halík

Související články

Komentáře